76 C 217/2021-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 21. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 3 346 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla č. 2087622865 Smlouva byla sjednána s počátkem pojištění dne 1. 11. 2018 a pojistným ve výši 13 383 Kč za sjednané pojistné období. Pojistná smlouva byla ukončena uplynutím pojistné doby ke dni 1. 11. 2019. Za období od 1. 11. 2018 do 1. 11. 2019 žalovaná dluží na pojistném 3 346 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplatit úrok z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že dne 30. 10. 2018 uzavřela žalovaná se žalobkyní pojistnou smlouvu o Pojištění podnikatele a právnických osob č. 20876228-65, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla SCANIA r440 la 4X2, [registrační značka]. Pojištění bylo sjednáno s účinností od 1. 11. 2018 na dobu určitou do 31. 10. 2019. Pojistné činilo 13 383 Kč ročně. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužného pojistného upomínkou ze dne 29. 9. 2019 a 30. 11. 2019 a předžalobní výzvou ze dne 10. 6. 2020. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 6. Mezi účastníky byla platně uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), na základě které žalobkyně pojistila odpovědnost žalované za případnou škodu způsobenou provozem předmětného vozidla a žalovaná měla povinnost platit sjednané pojistné ve výši 13 383 Kč ročně, a to až do zániku pojištění. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila, když se dostala do prodlení se zaplacením pojistného. Za období od 1. 11. 2018 do 1. 11. 2019 činí dluh na pojistném 3 346 Kč. Jelikož žalovaná řádně nehradila pojistné přes upomínku žalobkyně, má žalobkyně dále nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 ve výši 1 200 Kč. Z důvodu prodlení s placením dále žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění k prvnímu dni prodlení. 7. S ohledem na vše shora uvedené soud shledal žalobní nárok důvodným, a proto žalobě vyhověl (výrok ad I.). 8. Pokud jde o částku ve výši 1 200 Kč coby náklad spojený s uplatněním pohledávky v podobě nákladu na zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného, tak soud žalobu v této části neshledal důvodnou. Dle názoru soudu se v této části jedná o paušalizovanou náhradu škody vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného, tedy o smluvní pokutu (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel pojistnou smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) a povinnost žalovaného uhradit žalobkyni upomínky při nehrazení vyúčtování nebyla sjednána v samotné pojistné smlouvě, shledal soud ujednání o úhradě smluvní pokuty v podobě upomínky podle § 1753 o. z. a ustálené judikatury (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013) neúčinným, a proto žalobu co do částky 1 200 Kč zamítl (bod II. výroku). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 804 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalované v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. V dané věci soud nehledal okolnosti zvláštního zřetele hodné, na jejichž základě by náhradu nákladů řízení z části nebo zcela nepřiznal (§ 150 o. s. ř.). 11. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.