77 C 165/2021-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací č. 5061068, když po skončení smluvního vztahu nevrátila pronajaté přijímací zařízení ani nezaplatila smluvní pokutu za nevrácení zařízení v částce 2 000 Kč. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastnice souhlasily. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně (dříve [právnická osoba]) se dne 11. 1. 2018 v rámci smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. 5061068 dohodla s žalovanou na pronájmu technického zařízení MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (AC22050A4D3B) za 70 Kč měsíčně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala pro případ nevrácení pronajatého zařízení zaplatit smluvní pokutu dle ceníku služeb, která činí 2 000 Kč za kus pronajatého zařízení. Dne 12. 1. 2018 bylo žalované technické zařízení předáno k užívání. Žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni 20. 8. 2019 pro nesplnění finančních závazků žalované. Žalovaná byla vyzvána k vrácení pronajatého zařízení s tím, že v případě nevrácení jí může vyúčtovat smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Žalovaná nevrátila pronajaté zařízení ani nezaplatila smluvní pokutu, a to ani přes urgenci právního zástupce žalobkyně. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely v rámci smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejíž součástí bylo srozumitelné a platné ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 a násl. o. z. Žalovaná smluvní povinnosti nesplnila, když po ukončení smlouvy, k němuž došlo odstoupením od smlouvy dne 20. 8. 2019, nevrátila pronajaté zařízení ani nezaplatila vyúčtovanou smluvní pokutu (2 000 Kč). Žalovaná se tak ve smyslu § 1968 o. z. ocitla v prodlení. Žalobkyně má proto právo požadovat neuhrazenou částku 2 000 Kč. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzvy, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.