8 C 191/2021-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu uzavřených se společností [právnická osoba], [IČO], jež později převedla pohledávky za žalovaným na žalobkyni, když nezaplatil vyúčtovanou cenu elektřiny v částce 6 622 Kč a vyúčtovanou cenu plynu v částce 561 Kč. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] se dne 2. 3. 2015 dohodla s žalovaným na podmínkách dodávek elektřiny a plynu do domácnosti žalovaného na adrese [adresa žalovaného], jejíž součástí je odkaz na ceníky energií. Žalovaný elektřinu v tomto odběrném místě odebíral mj. v období od 2. 6. 2017 do 26. 7. 2018, za což měl do 24. 8. 2018 zaplatit částku 6 622 Kč. Žalovaný plyn v tomto odběrném místě odebíral mj. v období od 27. 3. 2018 do 26. 7. 2018, za což měl do 23. 8. 2018 zaplatit částku 561 Kč. Dne 7. 4. 2020 se společnost [právnická osoba] a žalobkyně dohodly, že výše specifikované pohledávky se postupují na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 2. 3. 2015 smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a smlouvu o dodávce plynu ve smyslu § 72 energetického zákona. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když neuhradil řádně vyfakturované ceny za dodanou a odebranou elektřinu a plyn (celkem 7 183 Kč). Žalovaný se ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), když dlužnou částku včas neuhradil. Žalobkyně, na niž bylo právo na zaplacení pohledávek ze strany společnosti [právnická osoba] uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z. převedeno, má proto, vedle neuhrazené ceny za odebranou elektřinu a plyn, dle § 1970 o. z. právo na zaplacení žalobkyní požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to k návrhu žalobkyně až od 3. 6. 2020 do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 7 183 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.