8 C 200/2020-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení je žalobní nárok z nevráceného úvěru na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalobcem a právním předchůdcem žalované ([celé jméno žalované], zemř. [datum]). Žalobce se poskytl na základě smlouvy úvěrový rámec 50 000 Kč formou revolvingu, ze kterého postupně právní předchůdkyně žalované vyčerpala 72 032 Kč prostřednictvím úvěrové karty. Jelikož zemřela, obrátil se žalobce na dědice (žalovanou) s výzvou k zaplacení zůstatku 6 645,11 Kč nesplaceného úvěru. Dědictví bylo potvrzeno rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 26.4.2017 pod č.j. [číslo jednací]. Žalovaná ovšem ani na výzvu dluh neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu, pokud nebude potřeba doplnit žalobu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Právní předchůdkyně žalované a žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru ze dne [datum], jejímž obsahem byl úvěr na zboží a současně možnost uzavřít revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty [číslo]. Žalobce revolvingový úvěr poskytl, a předchůdkyně žalované měla možnost opakovaně čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč a povinnost jej splácet měsíčními splátkami dle sazebníku žalobce. Celkově vyčerpala částku 72 032 Kč a splácela ji, nicméně v průběhu trvání smlouvy zemřela dne [datum]. [příjmení] soud rozhodl dne 26.4.2017 pod č.j. [číslo jednací] o dědictví, ve kterém určil hodnotu aktiv pozůstalosti částkou 1 179 121,81 Kč, hodnotu pasiv částkou 19 687,72 Kč vč. pohledávky žalobce, který ji přihlásil ve výši 10 925,72 Kč, a potvrdil nabytí dědictví žalované, která dědictví neodmítla a uplatnila výhradu soupisu. Výzvou ze dne [datum] žádal žalobce zaplacení částky 6 645,11 Kč, ovšem žalovaná ji neuhradila. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, a s přihlédnutím k § 3028 odst. 1, 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 1 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném před [datum], dále jen„ o.z.“) a obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění účinném před [datum] (dále jen“ obch.z.“). V posuzované věci se jedná z obsahu tvrzení žalobce o spor z nesplacené smlouvy o úvěru ve smyslu § 497 obch.z. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Předchůdkyně žalované se zavázala tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru (§ 502 obch.z.). V průběhu trvání smlouvy dlužnice zemřela, a soud v řízení o pozůstalosti rozhodl, že dědicem i žalované pohledávky je žalovaná, která dědictví neodmítla. Povinnost z původní smlouvy uhradit zůstatek dluhu na úvěrovém účtu, která na ni přešla rozhodnutím soudu, však nesplnila ani výzvu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a uplatněný nárok vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, soud žalobě vyhověl Právo požadovat úrok z prodlení vyplývá z § 517 odst. 2 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/2014 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle návrhu žalobce podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a dále vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů (dále jen a.t.). Žalobce byl se svou žalobou zcela úspěšný, celkem soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 934 Kč, kterou tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bod 4. a.t., sestávající z částky 3 x 1 500 Kč za úkony převzetí a příprava věci, výzva se základním právním a skutkovým rozborem ze dne [datum] a podání žaloby (dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t.) a dále 3 x paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., navýšené o částku 1 134 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Dále náklady tvoří paušální náhrada hotových výdajů nezastoupenému účastníku řízení (dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., resp. ve smyslu nálezu Ústavního soudu pod sp.zn. I. ÚS 3819/13 a vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni provedení úkonu, za úkony provedené před [datum]), a to ve výši 1 x 300 Kč za úkon předžalobní výzvy (dle § 2 vyhl. [číslo] resp. § 13 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. d) a.t.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).