8 C 282/2021-35 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 20 335,79 Kč a příslušenství spočívajícího v kapitalizovaném úroku ve výši 2 300,16 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 20 335,79 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z částky 19 322,79 Kč ve výši 22,68 % p. a. od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], jednající prostřednictví [právnická osoba], dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně peněžní úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr posoudila právní předchůdkyně žalobkyně dle údajů v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, kde žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Od roku 2018 žije v nájemním bytě s náklady domácnosti ve výší [částka] měsíčně a čistým příjmem [částka] měsíčně. Při posouzení bylo kalkulováno s minimálními náklady na bydlení v daném regionu a minimálním disponibilním příjmem. Hodnocení provádí expertní systém [anonymizována dvě slova]. Byl učiněn také dotaz na [příjmení] s negativním výsledkem, jakož i lustrace v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Ověření příjmů proběhlo porovnáním s tabulkou předpokládaných příjmů v daném odvětví. Úvěrového rámce žalovaný dosáhl dne [datum], kdy vyčerpal částku 20 288 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy s účinností k [datum]. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni. To bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. Dne [datum] byla žalovanému odeslána výzva k úhradě dlužné částky. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 2. Soud vzal za prokázané, že žalovaný dne [datum] podepsal listinu označenou jako„ žádost/smlouva o klasickém úvěru [číslo] žádost/smlouva o revolvingovém úvěru“, v níž se [právnická osoba] [anonymizováno] zavázala poskytnout mu mimo jiné revolvingový úvěr v úvěrovém rámci 20 000 Kč, spolu s klasickým úvěrem ve výši 34 444 Kč s měsíční splátkou 1 779 Kč měsíčně. Žalovaný toto svým podpisem potvrdil, jakož i to, že měsíční splátky čerpaného revolvingového úvěru budou minimálně ve výši 5 % jeho výše, nejméně však 500 Kč, se základní roční úrokovou sazbou ve výši 22,68 % a poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč měsíčně. To plyne i z listiny„ formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“. V údajích k posouzení úvěruschopnosti ve výše uvedené smlouvě žalovaný uvedl, že žije sám v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost a v rámci profese„ dělníci, řemeslníci a opraváři“ ve [právnická osoba] & [příjmení] má čistý měsíční příjem ve výši [částka]. Celkové náklady domácnosti měly činit [částka] měsíčně. Žalovaný vyslovil souhlas s tím, aby si jeho úvěruschopnost úvěrující společnost ověřila v interních a externích databázích, případně u zaměstnavatele. Téhož dne podepsal žalovaný listinu označenou jako„ rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]“, v níž jsou upravena základní pravidla smluvního vztahu mezi žalovaným a [anonymizována dvě slova]. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal v rámci revolvingového úvěru částku 19 688 Kč a uhradil pouze 1 600 Kč, rozdíl činí 18 088 Kč. Z listiny„ odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo]“ soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy ke dni [datum]. Z listiny„ výzva k plnění“ ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum], přičemž dne [datum] tuto výzvu odeslala, jak vyplývá z podacího lístku. 3. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek [číslo]“ ze dne [datum] za prokázané, že touto smlouvou [právnická osoba] [anonymizováno] projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovaným, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byl žalovaný s tímto seznámen. <i>4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>10. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>11. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 12. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. <i>13. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“ 15. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní stran