8 C 338/2021-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalované zaplacení částky 17 100 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru částku ve výši 10 000 Kč, kterou jí měla žalovaná splatit i se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná však uhradila pouze 300 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni účinně postoupena, a jelikož dosud nedošlo k uhrazení dlužné částky, domáhá se jejího zaplacení žalobou. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila vč. doplnění v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě odpovědí na dotazy na žalovanou vyplněné do„ žádosti o úvěr“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených. Dále uvedl, že občanský zákoník předpokládá, že každý má povinnost jednat poctivě a není povinností druhé strany a priory nedůvěřovat straně druhé, tím spíše, když uvedením nepravdivých údajů by se žadatel o úvěr mohl dopustit trestného činu, a není povinností poskytovatele úvěru prověřovat, zda osoba žádající o úvěr se dopouští pokusu o úvěrový podvod. Z údajů získaných od žalovaného právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalovaného ze složenek a dokladu o přiznání mateřské, přičemž neměl důvod pochybovat, že tyto údaje jsou správné. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud vzal za prokázané, že žalovaná dne [datum] podepsala listinu označenou jako„ Fajn půjčka – smlouva o spotřebitelském úvěru“, v níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout jí spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, za což jí žalovaná uhradí částku 17 400 Kč. Žalovaná toto svým podpisem potvrdila, jakož i to, že dlužnou částku bude splácet v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. V listině„ karta zákazníka – žádost o zápůjčku“ žalovaná ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedla, že je matkou samoživitelkou se základním vzděláním, žijící se třemi nezaopatřenými dětmi v nájemním bytě. Jako své příjmy uvedla rodičovský příspěvek ve výši [částka] a další státní podporu (blíže nespecifikované dávky státní sociální podpory) ve výši [částka]. Příjmy měla doložit složenkami a dokladem o přiznání rodičovského příspěvku. Náklady na bydlení pak uvedla [částka], osobní výdaje na [částka] měsíčně, což nebylo nijak ověřováno. Jako použitelný příjem je uvedena částka 8 270 Kč. Dle listiny„ přehled vyplacených dávek“ bylo žalované v prvních 7 měsících roku 2017 vyplaceno [částka], je však nečitelné z jakého titulu. Jde v průměru o [částka] měsíčně. Dle listiny„ rozhodnutí Úřadu práce ČR“ byl žalované přiznán doplatek na bydlení ve výši [částka] měsíčně. Dle listin„ nájemní smlouva“ a„ dodatek [číslo]“ platila žalovaná měsíční nájemné, včetně záloh na energie, ve výši [částka]. Z listiny Úřadu práce ČR označené„ oznámení“ se podává, že byl žalované od září 2016 přiznán příspěvek na živobytí ve výši [částka] měsíčně, a to na úhradu základních životních potřeb svých a svých 3 nezletilých dětí. Z listiny„ výzva k plnění“ ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum], přičemž dne [datum] tuto výzvu odeslala, jak vyplývá z podacího lístku. 4. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne [datum] za prokázané, že touto smlouvou společnost [právnická osoba] projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovanou, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byla žalovaná s tímto seznámena, zároveň byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu, který byl odeslán [datum]. 5. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. <i>6. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>13. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 14. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. <i>15. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 16. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“ 17. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“ 18. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení