8 C 378/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 6 625 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 870 Kč, jakož i příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení z částky 6 625 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že částku ve výši 5 000 Kč poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce. Spolu s touto částkou měla žalovaná uhradit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 625 Kč. Žalovaná však na úhradu dlužné částky neuhradila ničeho. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výší 2 500 Kč sestávají z poplatků za odeslání 5 výzev k plnění. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně tak, že si vyžádala výplatní pásky, z nichž zjistila průměrný čistý měsíční příjem [částka]. Žalovanou tvrzené výdaje ve výši [částka] měsíčně byly nižší než nezabavitelné minimum, vycházela proto z této částky ve výši [částka]. Provedla také lustraci exekucí s negativním výsledkem. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla po celou dobu řízení pasivní. 3. Soud vzal za prokázané, že se v listině„ smlouva o zápůjčce“ ze dne [datum] žalobkyně zavázala poskytnout žalované 5 000 Kč za poplatek ve výši 1 625 Kč a s jednorázovou splatností ke dni [datum] Částku 5 000 Kč zaslala žalobkyně dne [datum] na účet uvedený žalovanou ve smlouvě (výpis z bankovního účtu). Totožnost žalované byla ověřena přes [příjmení] kód zaslaný na její mobilní telefon (smlouva o zápůjčce). Ve smlouvě byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za písemnou upomínku k úhradě. Byla také sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná byla před uzavřením smlouvy vylustrována na exekuce (výpis o lustraci). Z výplatních pásek za měsíce září a říjen 2019 plyne, že měla žalovaná čistý měsíční příjem ve výši [částka], resp. [částka], navýšený o daňový bonus na děti, pročež její výsledné příjmy činily [částka], resp. [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 5 upomínkami, a to ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], jakož i předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou jí prokazatelně téhož dne (upomínky, předžalobní upomínka, podací lístek). <i>4. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. <i>11. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“ 13. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“ 14. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ 15. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. 16. Smlouvu označenou jako„ smlouva o zápůjčce“ uzavřenou mezi účastníky posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, kterou je třeba zároveň s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Jedná se o reálnou smlouvu a plnění bylo poskytnuto. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně zkoumala příjem žalované a ověřila jej z výplatních pásek. Z těch také plyne, že žalovaná pobírá slevu na děti, které tedy také musí živit. Co se týče měsíčních výdajů, ty žalovaná uvedla ve výši [částka], což je zjevně nepravdivé, když jde o částku nižší než existenční minimum jedné osoby, tím spíše domácnosti s dětmi. K výdajům žalované však žalobkyně nezjišťovala ničeho. Navzdory tomu, že žalovaná v žádosti o poskytnutí osobního úvěru uvedla zjevně nepravdivé údaje o svých výdajích, ani toto žalobkyně nepovažovala za varovný signál. Nejenže si pak nevyžádala vyjádření žalované či předložení jakýchkoliv podkladů v