8 C 89/2021-38 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se původní žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná nezaplatila cenu za elektřinu, již v období od 16. 10. 2019 do 27. 2. 2020 od žalobkyně odebírala na adrese [adresa žalované], cenu za plyn, který v období od 19. 3. 2019 do 2. 1. 2020 od žalobkyně odebírala na téže adrese, a cenu za odeslané upomínky. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. Žalobkyně vzala žalobu podáními ze dnů 8. 7. 2021, 12. 7. 2021 a 9. 8. 2021 částečně zpět, mj. s tím, že žalovaná uhradila na dlužnou platbu za plyn v částce 958 Kč, pročež soud řízení v příslušné části usnesení vydaným dne 10. 8. 2021 pod č. j. 8 C 89/2021-35 zastavil. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastnice souhlasily. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne 21. 6. 2019 dohodla s žalovanou na podmínkách dodávek elektřiny žalované na adresu [adresa žalované], a žalovaná na to elektřinu od 16. 10. 2019 do 27. 2. 2020 odebírala. Podle faktury č. 6100067021 měla za takto odebranou elektřinu zaplatit částku 2 107 Kč do 18. 3. 2020. Žalobkyně se dále dne 7. 2. 2018 dohodla s žalovanou na podmínkách dodávek plynu žalované na adresu [adresa žalované], a žalovaná na to plyn od 19. 3. 2019 do 2. 1. 2020 odebírala. Podle faktury č. 9100002664 měla za takto odebranou elektřinu zaplatit částku 1 810 Kč do 28. 1. 2020. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a smlouvu o dodávce plynu ve smyslu § 72 energetického zákona. Žalovaná smluvní povinnosti nesplnila, když neuhradila řádně vyfakturovanou cenu za dodanou a odebranou elektřinu a plyn. Žalovaná se ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně má proto, vedle neuhrazené ceny za odebrané energie v celkové částce 2 959 Kč, dle § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení z dlužných částek v zákonných výších, jež plynou z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 457 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 959 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 2 a § 8 odst. 1 a. t., z tarifní hodnoty ve výši 958 Kč sestávající z částky 500 Kč za zpětvzetí žaloby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., jedna náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 700 Kč ve výši 357 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.