11 C 77/2022-38 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou doručenu zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 42 527,52 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Závazek poskytnout finanční prostředky byl podmíněn tím, že úvěr bude čerpán do [datum]. Finanční prostředky byly poskytnuty žalované tak, že jí byly vyplaceny [datum] v hotovosti. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala platit úrok ve výši 12 % ročně a splácet úvěr formou 84 měsíčních splátek ve výši 889 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci počínaje [datum], kdy měla být uhrazena prvá splátka a konče [datum] s poslední splátkou 837 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto byla původním věřitelem dne [datum] vyzvána k úhradě dlužných splátek úvěru ve výši 1 876 Kč s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena do [datum], stane se celý zůstatek splatným následující den. Dlužná částka nebyla uhrazena a původní věřitel prohlásil ke dni [datum] celý úvěr za okamžitě splatný (žalovaná byla k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami). Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 42 572,52 Kč. Původní věřitel Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupil pohledávku za žalovanou s účinností od [datum] na [právnická osoba] [anonymizováno] (přechodný věřitel) a ta Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisy ze dne [datum] a následně ze dne [datum]. Přes urgence a poslední upomínku ze dne [datum] žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízení zcela pasivní. 3. Soud věc projednal na jednání konaném dne [datum] podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila, aniž by požádala o odročení jednání, a rovněž v nepřítomnosti žalované, jež se k jednání, leč řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Z provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti: 4. Ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalovanou, identifikovanou v listině rodným číslem. Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr až do výše 50 000 Kč. Účastníci si ujednali úrok z úvěru ve výši 12 % p. a.. Úvěr byla žalovaná povinna splatit do [datum] v měsíčních splátkách po 889 Kč splatných k 20. dni každého měsíce počínaje od [datum]. Dále byl sjednán poplatek za vedení úvěrového účtu ve výši 49 Kč a cena za posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 400 Kč. Účastníci si dále sjednali, že původní věřitel je oprávněn zesplatnit celý úvěr s příslušenstvím, jestliže je klient v prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo se splacením více než dvou splátek v dohodnuté době (čl. VII, bod 1 písm. a) Smlouvy). Smlouva byla opatřena podpisy obou smluvních stran. 5. Ze Všeobecných obchodních podmínek bylo možno zjistit obecná pravidla, práva a povinnosti stran smluvního vztahu, dále toto pro účty, platební karty, elektronické a telefonní bankovnictví a platební služby. 6. Z Pokladního dokladu – Čerpání úvěru se podává, že žalované byly finanční prostředky ve výši 50 000 Kč vyplaceny v hotovosti oproti podpisu dne [datum]. 7. Z listiny označené jako Výzva s výstrahou k úhradě dlužné částky ze dne [datum] je patrné, že původní věřitel vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 1 876 Kč nejpozději do [datum] s upozorněním na zesplatnění úvěru následujícího dne, nebude-li dluh uhrazen do stanoveného data. 8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi původním věřitelem jako postupitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupníkem. Předmětem je postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovanými v seznamu Pohledávek. Z Oznámení o postoupení pohledávky je patrné, že toto bylo oznámeno žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru přípisem ze dne [datum], podaným k poštovní přepravě dne [datum]. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno] oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni dne [datum]. Odeslání této písemnosti žalované na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě dne [datum] je patrno z podacího archu České pošty a.s.. 10. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 42 572,52 Kč přípisem ze dne [datum]. Výzvu podal k poštovní přepravě, a to opět na adresu žalované uvedenou v úvěrové smlouvě, dne [datum]. 11. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 12. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel na základě smlouvy o úvěru poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč bez uvedeného účelu, který se žalovaná zavázala splácet způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Žalovaná hradila úvěr do podzimu roku 2011, následně však neuhradila dvě splátky, k jejichž úhradě (částka 1 876 Kč) byla vyzvána původním věřitelem s upozorněním na možné zesplatnění úvěru dne [datum], nebude-li uhrazeno. Na výzvu žalovaná nijak nereagovala, tudíž došlo k zesplatnění úvěru k tomuto dni. Na jistině tak zůstal dluh ve výši žalované částky, který nebyl dosud vyrovnán. Původní věřitel pohledávku za žalovanou postoupil na [právnická osoba] [anonymizováno] a ta na žalobkyni. 13. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů: <i>14. Dle § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.</i> <i>15. Podle § 262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ ObchZ“), ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.</i> <i>16. Podle § 497 ObchZ smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>17. Podle § 501 odst. 1 ObchZ věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení stanoví-li smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto účelem.</i> <i>18. Podle § 502 odst. 1 ObchZ od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.</i> <i>19. Podle § 503 odst. 1 a 2 ObchZ od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky.</i> <i>20. Podle § 506 ObchZ je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupen