14 C 157/2022-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 108,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovaným dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na základě kterého mu byl poskytnut kontokorent ve výši 5 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat z běžného účtu. Jelikož žalovaný porušoval smlouvu, byl mu v souladu se smluvními podmínkami kontokorent zablokován a žalobkyně přistoupila dne [datum] k zesplatnění kontokorentu. K tomuto datu činila dlužná jistina 5 000 Kč, vyčíslený smluvní úrok do [datum] činil 318,09 Kč. Nadále požadovala žalobkyně smluvní úrok z dlužné jistiny, a to ve výši 18,9 % ročně od [datum] do [datum] a dle zákona o spotřebitelském úvěru dále od [datum] ve výši 8,5 % ročně. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši od [datum]. Dále byly žalovanému účtovány poplatky, dlužné poplatky činí 108,91 Kč. Žalovaný přes výzvu dluh nezaplatil. Soud podle ust. § 115a občanského soudního řádu rozhodl věc bez nařízení jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] rámcovou smlouvu, kterou se zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal za poskytované služby platit dle zvoleného tarifu. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a ceník. Dne [datum] účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož předmětem bylo poskytnutí úvěru s možností přečerpání, tj. kontokorentu. Úvěr měl být čerpán přečerpáním běžného účtu, a to do výše 5 000 Kč. Úroková sazba činila 18,9 % ročně. Žalovaný byl povinen mít každý měsíc na běžném účtu alespoň částku odpovídající výši úroků z kontokorentu za poslední měsíc. Pokud nebude možné úroky strhnout z peněz na účtu, měly být připočteny ke kontokorentu. Součástí dodatku byly podmínky pro používání kontokorentu. V těchto bylo mj. sjednáno, že pokud bude žalovaný v prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku, je žalobkyně oprávněna požadovat předčasné splacení kontokorentu, tj. prohlásit kontokorent za ihned splatný. Z výpisu z účtu a přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, jak žalovaný úvěr čerpal a jaké částky mu byly účtovány. Žalovaný naposled zcela vyčerpal kontokorent v červenci 2021, od srpna 2021 již na úroky z kontokorentu nic neuhradil (na běžném účtu na to nebyly prostředky). Dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k předčasnému uhrazení všech dluhů z důvodu, že žalovaný nezaplatil dlužné částky. Vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z kontokorentu a dále dluhu na běžném účtu. K tomuto datu činila dlužná jistina 5 000 Kč, dlužný smluvní úrok za období do [datum] činil 318,09 Kč, dále byl na běžném účtu dluh 108,91 Kč (vzniklý účtováním poplatků, když kontokorent již byl zcela vyčerpán). Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi účastníky uzavřená rámcová smlouva ze dne [datum] byla smlouvou o běžném účtu dle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Touto smlouvou se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet a žalovaný se zavázal za poskytované služby hradit částky dle ceníku žalobkyně. Dodatek ze dne [datum] pak byl smlouvou o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto uhradit a zaplatit žalobkyni smluvní úrok. Jelikož žalovaný porušoval povinnosti dle smlouvy, když nehradil úroky z kontokorentu, žalobkyně využila svého oprávnění dle smlouvy, resp. podmínek pro používání kontokorentu, a rozhodla o zesplatnění úvěru k [datum]. Tímto dnem tak žalovanému vznikla povinnost uhradit celý úvěr. Povinnost hradit smluvní úroky z úvěru trvá až do splacení poskytnutého úvěru. Výše požadovaných úroků je v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z důvodu prodlení s placením dále žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do zaplacení dlužné částky. Dále byl žalovaný povinen uhradit dluh na běžném účtu, který vznikl účtováním poplatků, k jejichž úhradě se žalovaný ve smlouvě zavázal. Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba je zcela důvodná, proto jí soud vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku spolu s požadovanými úroky a úroky z prodlení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Na nákladech řízení soud přiznal žalobkyni náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náhradu dalších nákladů žalobkyně nepožadovala. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.