14 C 16/2022-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 112 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které mu byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 512 Kč. Celková dlužná částka byla splatná dne [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde žalovaný provedl registraci, byl mu založen uživatelský účet, žalovaný prostřednictvím internetového formuláře vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru a navrhované znění smlouvy akceptoval vložením unikátního kódu. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas nesplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla tato pohledávka postoupena žalobkyni, žalovanému bylo postoupení oznámeno. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 2 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 512 Kč a administrativního poplatku ve výši 1 600 Kč, kdy se jedná o náklady spojené s vymáháním dlužné částky sjednané ve smlouvě za odeslání upomínek. Celkem tedy žalobkyně požadovala zaplatit částku 4 112 Kč, k tomu dále úrok z prodlení z dlužné jistiny, který za období do [datum] vyčíslila na částku 444,18 Kč, a dále od [datum] do zaplacení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že smlouva o úvěru byla uzavřena. Žalobkyně sice předložila listinu označenou jako smlouva o úvěru, kde je jako úvěrující uvedena společnost [právnická osoba] a jako úvěrovaný žalovaný, na této smlouvě se však podpis žalovaného nenachází a ani z ní nevyplývá, že ji žalovaný potvrdil kódem, jak tvrdila žalobkyně. Ani z jiných důkazů nevyplývá, že žalovaný se smlouvou vyslovil souhlas. Pro úplnost soud uvádí, že způsob uzavření smlouvy o úvěru tak, jak uváděla žalobkyně, tj. prostřednictvím elektronických prostředků, je sice možný, avšak žalobkyně neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena, zejména že žalovaný obsah této smlouvy odsouhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru nemůže prokazovat pouze to, že společnost [právnická osoba] tvrzenou pohledávku postoupila. Soud nemá za prokázané ani to, že žalovaný obdržel od společnosti [právnická osoba] částku 2 000 Kč. Žalobkyně předložila částečný výpis z účtu, podle kterého měla být dne [datum] zaplacena částka 2 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Z tohoto výpisu však není zřejmé ani to, komu patřil účet, ze kterého platba odešla (je uvedeno pouze číslo účtu, majitel účtu není uveden), ani komu patřil účet, na který byla platba zaslána. To nevyplývá ani z jiných důkazů. Jak je uvedeno výše, soud nemá za prokázané, že žalovaný uzavřel předloženou smlouvu o úvěru, proto jen z této smlouvy nelze dovodit, že uvedený účet patřil žalovanému (smlouvu mohla např. vyplnit jakákoliv jiná osoba, které byly osobní údaje žalovaného známy). Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání výše uvedených skutečností a o následcích neunesení důkazního břemene (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu). Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Jelikož nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy, nelze mít za to, že by žalovanému ze smlouvy vznikly vůči právnímu předchůdci žalobkyně jakékoliv povinnosti. Nebylo ani prokázáno, že společnost [právnická osoba] žalovanému poskytla uvedenou částku. Proto nelze uvažovat ani o nároku z bezdůvodného obohacení (jako příp. poskytnutí peněžitého plnění bez právního důvodu) dle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.