14 C 220/2022-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Dne [datum] byla soudu doručena žaloba, kterou žalobce doplnil podáním došlým soudu dne [datum]. V žalobě a doplnění žalobce uváděl, že žádá soud o„ rozhodnutí vlastníka vozidla“, resp. o„ uznání vlastnického práva“ k vozidlu [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu], barvy modré, rok výroby [rok], [registrační značka], VIN: [číslo VIN]. Tento automobil prodal žalovanému dne [datum], vozidlo bylo zaplaceno a byla předána plná moc, která měla sloužit žalovanému k převodu vozidla. Žalovaný nesplnil povinnost převést na sebe automobil. Žalobce žádá o dokument, který potvrdí, že novým vlastníkem se stal žalovaný. Žalobci vznikl naléhavý právní zájem v podobě stálé finanční újmy z pokut za porušování dopravních předpisů vystavených na dané vozidlo, a to jak z České republiky, tak z Německa. Soud shledal, že z obsahu žaloby (§ 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) je zjevné, že se žalobce domáhá určení, že vlastníkem předmětného automobilu je žalovaný. Z žaloby je tedy patrno, čeho se žalobce domáhá, žaloba má i další podstatné náležitosti (§ 79 odst. 1 občanského soudního řádu) a je tak projednatelná. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud podle § 115a občanského soudního řádu rozhodl věc bez nařízení jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů a účastníci se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. Z předložené písemné kupní smlouvy soud zjistil, že tuto uzavřel žalobce jako prodávající s žalovaným jako kupujícím dne [datum]. Předmětem smlouvy byl prodej vozidla [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu], barvy modré, rok výroby [rok], VIN: [číslo VIN], [registrační značka], za kupní cenu ve výši 6 000 Kč. Dle smlouvy byla kupní cena uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy. Bylo dohodnuto, že zaplacením kupní ceny přechází na kupujícího vlastnické právo k vozidlu. Dále bylo dohodnuto, že kupující je povinen převést na sebe automobil v evidenci vozidel do 14 dnů. Smlouva byla žalobcem i žalovaným podepsána. Ze zprávy Magistrátu města Ústí nad Labem – oddělení registru motorových vozidel ze dne [datum] bylo zjištěno, že jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla je od [datum] do současnosti evidován žalobce. Na základě provedených důkazů, o jejichž pravosti nebyl důvod pochybovat, soud shledal, že bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena uvedená kupní smlouva, na základě které žalobce prodal žalovanému předmětný automobil, který žalovaný převzal. Ze zprávy Magistrátu města Ústí nad Labem – oddělení registru motorových vozidel vyplývá, že jako vlastník předmětného vozidla je stále evidován žalobce, žalovaný tedy na sebe automobil nepřepsal. Podle § 80 občanského soudního řádu se lze domáhat určení práva jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví vozidla. Už jen skutečnost, že žalovaný neprovedl přepis vozidla v registru vozidel, zakládá žalobci naléhavý právní zájem na určení, když na základě rozhodnutí o určení vlastnictví bude žalobce moci dosáhnout změny zápisu v registru vozidel (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006). Rozsudek o určení vlastnictví také poskytne žalobci průkaz, že není vlastníkem, kdyby vůči němu byly uplatňovány nároky související s vlastnictvím vozidla, např. pokuty, jak uváděl. Žalobce se tedy může domáhat požadovaného určení vlastnického práva. Po právní stránce soud shledal, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Kupní smlouvou se prodávající zavazuje kupujícímu odevzdat věc a převést vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Předmětem koupě byl výše označený automobil. Pokud jde o převod vlastnického práva k věci, tak dle § 1099 občanského zákoníku se vlastnické právo převádí k okamžiku účinnosti smlouvy, pokud není ujednáno jinak. V tomto případě si účastníci sjednali, že vlastnické právo přechází zaplacením kupní ceny, která však byla zaplacena při podpisu smlouvy. Okamžikem podpisu smlouvy byla smlouva uzavřena (§ 1725 občanského zákoníku), ve stejný okamžik byla zaplacena kupní cena, a tímto okamžikem tedy přešlo vlastnické právo k předmětnému automobilu na žalovaného. Bylo tedy prokázáno, že žalobce převedl na žalovaného vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Žalovaný to žádným způsobem nezpochybnil, neuvedl žádnou skutečnost, pro kterou by neměl být vlastníkem. Proto soud žalobě vyhověl a určil, že vlastníkem automobilu je žalovaný. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl věci úspěšný, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, dále soud přiznal žalobci dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu paušální náhradu 300 Kč za jeden úkon (podání žaloby) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady žalobce tedy činí celkem 2 300 Kč. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro stanovení jiné lhůty neshledal důvod.