14 C 255/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost poskytla žalovanému zápůjčku a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách společnosti, resp. formou textové zprávy SMS. Žalovaný zápůjčku ani částečně nesplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobci. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné jistiny 8 000 Kč s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z jednání omluvil a souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání, jak navrhoval žalobce (pro případ, že pro to budou splněny podmínky). Po provedeném dokazování soud shledal, že tvrzení žalobce prokázána nebyla. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalobce předložil listinu označenou jako prohlášení pro stávajícího klienta a listinu„ loan application“, na kterou v žalobě odkazoval jako na smlouvu (či internetový formulář), tyto listiny však nejsou podepsané a ani z nich nevyplývá, že s nimi žalovaný vyslovil souhlas jiným způsobem. Jiné důkazy v tomto směru předloženy nebyly. Uzavření smlouvy o úvěru nemůže prokazovat pouze to, že [právnická osoba] [příjmení] vystavila žalovanému fakturu. Soud nemá za prokázané ani to, že žalovaný obdržel od [právnická osoba] [příjmení] částku 8 000 Kč. Žalobce předložil jen jakýsi záznam o platbě ze dne [datum], na kterém je uvedeno i číslo uvedeného prohlášení pro stávajícího klienta, částka 8 000 Kč a číslo cílového účtu. Z tohoto záznamu však především nevyplývá, z jakého účtu měla platba odejít (že tento účet patřil [právnická osoba] [příjmení]), a ani komu patřil účet, na který byla platba zaslána (že tento účet patřil žalovanému). Soud pro nadbytečnost neprovedl navržený důkaz dotazem u banky, na který měla být částka zaslána, neboť i kdyby se jednalo o účet žalovaného, nic by to nezměnilo na tom, že nebylo prokázáno, že tuto částku odeslala [právnická osoba] [příjmení]. Jak je uvedeno výše, ze záznamu nelze zjistit, z jakého účtu měla platba odejít, když tam není uvedeno číslo účtu ani jeho majitel. Konečně soud nemá za prokázané, že tvrzená pohledávka byla postoupena žalobci. Žalobce předložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobcem, jejímž předmětem mělo být postoupení pohledávek. V této smlouvě však pohledávky uvedeny nejsou, smlouva odkazuje na přílohu [číslo] která předložena nebyla. Žalobce k tomu uvedl, že tuto přílohu pro její rozsáhlost nepředkládá a navrhuje, aby soud vycházel z tvrzení žalobce. Takový postup však není možný, neboť soud může učinit závěr o skutkovém stavu pouze z provedených důkazů, případně ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 občanského soudního řádu). Jen z tvrzení jednoho účastníka soud vycházet nemůže, a to ani v případě, kdy je druhá strana nerozporuje. Dále bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém se uvádí, že [právnická osoba] [příjmení] postoupila dne [datum] žalobci závazek ze smlouvy o úvěru za žalovaným. Autorem textu má být [právnická osoba] [příjmení], oznámení však není nikým podepsané ani není uvedeno, kdo za společnost má toto oznámení činit. Je v něm uvedena pouze kontaktní osoba ze společnosti [právnická osoba], kterou měl žalobce pověřit vymáháním pohledávky. Text oznámení dle názoru soudu spíše naznačuje, že jej zpracovala vymáhací společnost, nikoliv původní věřitel. Navíc dle předložené smlouvy o postoupení pohledávek měl oznámení o postoupení zasílat dlužníkům postupník, tj. žalobce, nikoliv [právnická osoba] [příjmení]. Každopádně již jen vzhledem k absenci podpisu a neuvedení jednající osoby soud nemá za prokázané, že toto oznámení skutečně učinila [právnická osoba] [příjmení]. Tedy ani tato listina postoupení žalobci neprokazuje. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání, soud jej nemohl vyzvat k předložení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit jej o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobce na jednání tak jde k jeho tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Žalobce neprokázal svá tvrzení, především neprokázal, že je ve věci aktivně legitimován, tj. že je oprávněn domáhat se zaplacení žalované pohledávky. Nebylo prokázáno, že došlo k postoupení tvrzené pohledávky na žalobce dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nebylo prokázáno ani uzavření smlouvy mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, ani poskytnutí peněz žalovanému. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.