14 C 257/2022-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 379,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 4 100 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 279,13 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek společnosti, kde si žalovaný zřídil uživatelský účet, zaslal žádost o poskytnutí úvěru pro hotovostní výběr u partnera společnosti, a to [právnická osoba], [právnická osoba]. Následně byl žalovanému zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný akceptoval zadáním SMS kódu, který mu byl zaslán na jeho telefonní číslo, poté bylo žalovanému zasláno číslo poukázky s kódem pro výběr peněžních prostředků. Žalovaný si peněžní prostředky vybral dne [datum]. Ohledně toho žalobkyně odkázala na doklad [příjmení] terminálu o vyplacení částky. Žalovaný však přes upomínky dluh nezaplatil. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky 8 379,13 Kč s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru a že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v tvrzené výši. Žalobkyně sice předložila smlouvu o úvěru, ve které je jako úvěrující uvedena společnost [právnická osoba], a jako klient žalovaný a jsou vyplněny jeho údaje, tato listina však není žalovaným podepsaná, v závěru je uvedeno jen jeho jméno a SMS kód, který měl vyplnit. To spolehlivě neprokazuje, že žalovaný text odsouhlasil (nelze z toho dovodit, že se skutečně s textem seznámil a že uvedený kód nějakým způsobem zadal), a zejména z toho nevyplývá, že se společností skutečně jednal žalovaný, když ostatně jeho údaje mohl vyplnit i někdo jiný, komu byly známy. Z předložených důkazů nevyplývá, že by jakkoliv byla ověřena totožnost žalovaného. Nebylo prokázáno ani to, že by si žalovaný peněžní prostředky vybral, jak bude uvedeno dále, tedy ani z toho nelze uzavření smlouvy dovodit. Pro úplnost soud uvádí, že uzavření smlouvy tak, jak tvrdila žalobkyně, tj. prostřednictvím webových stránek, je samozřejmě možné, žalobkyně však neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena. Pokud jde o vyplacení částky, tak k tomu žalobkyně předložila jen záznam, kde je uvedeno číslo poukázky, nominální hodnota 4 100 a datum transakce [datum] [čas], nic dalšího z něj však nevyplývá. Vůbec není zřejmé, co má dokládat, zejména z něj vůbec nevyplývá, kde, komu, kým měla být částka vyplacena. Patrně se má jednat o tvrzený doklad ze [příjmení] terminálu, ten ale neprokazuje, že si peníze vybral žalovaný (resp. že si je vůbec někdo vybral nebo že je měla žalobkyně poskytnout). Zejména opět z ničeho nevyplývá, že by totožnost osoby, které měla být částka vyplacena, byla jakkoli ověřena. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k předložení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené smlouvy, takže nelze mít za to, že by žalovanému z této smlouvy vznikly jakékoliv povinnosti. Nebylo prokázáno ani to, že žalovaný obdržel tvrzené peněžní prostředky, nelze tak mít ani za to, že by se mu dostalo bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu, které by byl povinen vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.