14 C 364/2021-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se původní žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 644 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [značka auta], [registrační značka]. Pojistné bylo stanoveno na částku 771 Kč měsíčně. Pojištění zaniklo pro neplacení pojistného dne [datum]. Za období od [datum] do [datum] činí dlužné pojistné částku 3 644 Kč. Požadovala zaplatit tuto částku s úrokem z prodlení. Usnesením ze dne 7. 12. 2021, č. j. 14 C 364/2021-30, soud připustil, aby namísto původní žalobkyně vstoupila do řízení společnost [právnická osoba], [IČO], neboť žalobou uplatněná pohledávka přešla smlouvou o postoupení pohledávek na tuto společnost. Soud věc projednal dne [datum] v nepřítomnosti žalobkyně podle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Provedeným dokazováním soud zjistil, že [právnická osoba], navrhla žalovanému uzavření pojistné smlouvy, jejímž předmětem bude povinné ručení k vozidlu [značka auta], [registrační značka] Počátek pojištění byl uveden [datum], pojištění mělo být na dobu neurčitou. Pojistné mělo činit 367 Kč měsíčně (nikoliv 771 Kč měsíčně, jak bylo uvedeno v žalobě). V nabídce bylo uvedeno, že podmínkou uzavření smlouvy a vzniku pojištění je uhrazení první platby pojistného nejpozději do [datum]. Dne [datum] [právnická osoba], zaslala žalovanému upomínku k zaplacení dlužného pojistného, ve které ho upozornila, že pokud pojistné nebude zaplaceno do 35 dnů od doručení upomínky, pojištění následujícím dnem zanikne. Tato byla žalovanému doručována dne [datum]. Následně byla žalovanému zaslána další výzva k zaplacení [datum]. Dne [datum] zaslal právní zástupce [právnická osoba], žalovanému předžalobní upomínku. Dále byl předložen přehled předpisů a plateb pojistného za období od [datum] do [datum]. Z toho vyplývá, že žalovaný uhradil první pojistné ve výši 367 Kč dne [datum]. Následně ještě zaplatil 417 Kč dne [datum], jinak už nic neuhradil. Žalovanému bylo měsíčně účtováno pojistné ve výši 771 Kč (resp. mu bylo měsíčně účtováno pojistné 367 Kč a k tomu další pojistné 404 Kč). Není zřejmé, z jakého důvodu bylo pojistné účtováno v této výši. Dále byly žalovanému dne [datum] a [datum] naúčtovány poplatky za upomínku 2x50 Kč. Dlužná částka dle tohoto přehledu činila 3 644 Kč. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba], a současnou žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla současné žalobkyni postoupena mj. pohledávka za žalovaným z uvedené pojistné smlouvy. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že žaloba je důvodná zčásti. [právnická osoba], a žalovaným byla platně uzavřena pojistná smlouva dle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Smlouva byla uzavřena dle § 2759 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tak, že žalovaný přijal návrh na uzavření smlouvy zaplacením pojistného ve stanovené lhůtě. Pojištění zaniklo z důvodu nezaplacení pojistného ve lhůtě stanovené v upomínce dne [datum] dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný tedy byl povinen hradit pojistné v období od [datum] do [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka z této smlouvy postoupena současné žalobkyni dle § 1879 občanského zákoníku, současná žalobkyně je tak oprávněna domáhat se nároků z této smlouvy. Ve smlouvě bylo sjednáno (resp. v přijaté nabídce uvedeno) pojistné ve výši 367 Kč měsíčně. Pokud tedy původní žalobkyně tvrdila, že pojistné činilo 771 Kč měsíčně (a tuto výši také žalovanému účtovala dle předloženého přehledu pojistného), takto neodpovídá provedenému dokazování. Nebyl tvrzen ani doložen žádný důvod, který by původní žalobkyni opravňoval žádat vyšší pojistné. Žalobkyně sice předložila dodatek k nabídce, podle kterého mělo být pojistné účtováno dle ujetých kilometrů, nebyl však prokázáno, že tento dodatek byl žalovaným odsouhlasen, navíc nebylo ani tvrzeno, že by byly splněny podmínky pro doúčtování pojistného dle tohoto dodatku. Proto soud vychází z toho, že žalovaný byl po celou dobu povinen platit pojistné ve výši 367 Kč, jak bylo sjednáno. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k objasnění výše uvedených rozporů mezi žalobními tvrzeními a předloženými důkazy a případně ji vyzvat k předložení důkazů a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene. Jelikož se případná poučení poskytují zásadně na jednání (§ 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Žalobkyně požadovala pojistné za období od [datum] do [datum]. Z přehledu předpisů a plateb vyplývá, že žalovaný uhradil pojistné ve výši 367 Kč za období od [datum] do [datum]. Za období od [datum] do [datum] při pojistném 367 Kč měsíčně mělo být na pojistném uhrazeno celkem 1 705 Kč. Jak je uvedeno výše, žalovaný dne [datum] zaplatil 417 Kč, po odečtení této částky tak činí dlužné pojistné 1 288 Kč. Lze ještě podotknout, že dle přehledu předpisů a plateb činil celkový dluh 3 644 Kč (tj. stejnou částku, jaká je předmětem žaloby), přičemž do této částky byly zahrnuty i poplatky za upomínky celkem 100 Kč. Takové poplatky však nebyly předmětem žaloby, už jen proto je soud přiznat nemůže (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu), navíc nebylo ani prokázáno, že by mezi účastníky byla sjednána povinnost platit takové poplatky. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalobkyni přiznal dlužné pojistné 1 288 Kč spolu s úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 zákona č. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.