14 C 514/2021-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná neuposlechla rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace [označení] [označení], [obec], dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu a ponechala své motorové vozidlo [značka vozidla], [registrační značka], zaparkované v této ulici. Jelikož vozidlo bránilo provedení blokového čistění komunikací, bylo dne [datum] rozhodnutím Statutárního města Ústí nad Labem rozhodnuto o provedení odtahu vozidla a vozidlo bylo v 7:20 hodin odtaženo a poté vráceno zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo. Odtah a zpětný odtah provedla žalobkyně na základě koncesní smlouvy uzavřené se Statutárním městem Ústí nad Labem, podle které je zmocněna k zajišťování odstraňování silničních vozidel z místních komunikací a také oprávněna k braní užitků vzniklých se zajištěním nuceného odtahu vozidel. Nařízením Statutárního města Ústí nad Labem [číslo] byla stanovena maximální cena za nucený odtah v částce 2 500 Kč za odtah, přičemž žalobkyně je povinna vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo, což je další odtah. Celková cena obou odtahů by tak mohla být stanovena v částce až 5 000 Kč, žalobkyně však stanovila cenu dokončeného zpětného odtahu na částku 3 500 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě, do podání žaloby však nic nezaplatila. Soud podle ust. § 115a občanského soudního řádu rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a Statutárním městem Ústí nad Labem uzavřena smlouva o komplexním zajištění agendy nucených odtahů, podle které měla žalobkyně provádět nucené odtahy a zajišťovat agendu nucených odtahů a byla oprávněna uplatňovat nároky z nuceného odtahu vůči povinným osobám a přijímat tato finanční plnění jako postupník. Nařízením Statutárního města Ústí nad Labem [číslo] byly s účinností od [datum] stanoveny maximální ceny za nucený odtah vozidla na území Statutárního města na částku 2 500 Kč za úplný odtah (odtah vozidla z místa na určené parkoviště). Odbor dopravy a majetku Magistrátu města Ústí nad Labem jako příslušný silniční správní úřad rozhodnutím ze dne 12. 3. 2019, č. j. [číslo] [číslo], rozhodl dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, o umístění značky„ Zákaz stání“ za účelem údržby komunikací – čištění, a to mimo jiné v ulici [název ulice] [název ulice] dne [datum] od 7:00 do 16:00 hod. Dne [datum] bylo vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], jehož vlastníkem byla žalovaná, zaparkováno v ulici [název ulice] [název ulice], ačkoliv ulice byla osazena značkami zakazujícími stání v tento den. Proto bylo pracovníkem odboru dopravy a majetku Magistrátu města Ústí nad Labem rozhodnuto o odtahu vozidla. Odtah provedla žalobkyně v 7:20 hod. a následně vozidlo vrátila zpět. Na místě bylo zanecháno oznámení o provedení odtahu. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě částky celkem 3 621 Kč za odtah vozidla nejpozději do 7 dnů. Výzva se vrátila zpět nedoručená. Na základě výše uvedených zjištění soud shledal, že žaloba je důvodná. Žalovaná neuposlechla rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace zákazem stání dle ustanovení § 19a zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a ponechala vozidlo, jehož je provozovatelem, zaparkované na místní komunikaci. Proto bylo v souladu s ust. § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vozidlo odtaženo a následně v souladu s tímto ustanovením vráceno zpět. Odtah a zpětný odtah vozidla provedla na základě smlouvy o komplexním zajištění agendy nucených odtahů žalobkyně. Dle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích nese náklady spojené s odtahem provozovatel vozidla. Žalobkyně, která odtah provedla, tak má dle výše uvedené smlouvy vůči provozovateli vozidla nárok na úhradu těchto nákladů. Nařízením Statutárního města Ústí nad Labem [číslo] byly v souladu s ust. § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1991 Sb. stanoveny maximální ceny za nucený odtah na částku 2 500 Kč, jelikož byly provedeny dva odtahy (odtah a zpětný odtah), činí maximální cena za odtahy v této věci 5 000 Kč, žalobkyně však požaduje pouze částku 3 500 Kč. Splatnost této částky nastala na výzvu žalobkyně dle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Jelikož je žalovaná v prodlení s úhradou, je dále povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále soud přiznal žalobkyni dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za podání žaloby a předžalobní výzvu. Náklady žalobkyně tedy činí celkem 600 Kč. Žalobkyně nemá právo na náhradu za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu).