14 C 549/2021-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 1 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Společnost poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala a následně jí byla schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované. Žalovaná však úvěr neuhradila. Žalobkyně nabyla tuto pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky s úrokem z prodlení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Žalobkyně sice předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], ve které je jako poskytovatel úvěru uvedena společnost [právnická osoba] a jako klient žalovaná a jsou vyplněny její údaje, tato listina však není žalovanou podepsaná, je podepsaná pouze za společnost. V závěru se uvádí, že klient tuto smlouvu podepsal elektronicky v systému společnosti. Že se to opravdu stalo, však pouze z této věty uvedené na smlouvě za prokázané mít nelze. Z žádných jiných důkazů pak nevyplývá, že ji žalovaná odsouhlasila. Z toho, že žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalované, lze dovodit, že žalovaná se společností [právnická osoba] jednala, to však neprokazuje, že odsouhlasila předložený text smlouvy. Pro úplnost soud uvádí, že uzavření smlouvy tak, jak tvrdila žalobkyně, tj. prostřednictvím webových stránek, je samozřejmě možné, žalobkyně však neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena. Soud nemá za prokázané ani to, že žalovaná obdržela od společnosti [právnická osoba] částku 1 500 Kč, jak tvrdila žalobkyně. K tomu žalobkyně předložila jen listinu označenou jako potvrzení o odeslání finančních prostředků. Jedná se však o listinu vystavenou společností [právnická osoba], nejedná se o výpis z účtu. Z této listiny není jasné ani to, z jakého účtu měla být částka poskytnuta nebo zda byla zaslána na účet, který je tam uveden jako účet žalované. Přitom nic neprokazuje, že označený účet je skutečně účtem žalované. Ten byl sice uveden v předložené smlouvě, avšak jak bylo uvedeno výše, soud nemá za prokázané, že žalovaná tuto smlouvu odsouhlasila. Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k předložení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání. Vzhledem k výše uvedenému se soud již nezabýval tím, zda byla tvrzená pohledávka žalobkyni postoupena (přičemž nepodepsané oznámení o postoupení pohledávky to neprokazuje a seznam pohledávek, který měl být přílohou smlouvy o postoupení, má značný rozsah a není zřejmé, kde by se v něm měla pohledávka za žalovanou nacházet). Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené smlouvy, takže nelze mít za to, že by žalované z této smlouvy vznikly jakékoliv povinnosti. Nebylo prokázáno ani to, že žalovaná obdržela tvrzené peněžní prostředky, nelze tak mít ani za to, že by se jí dostalo bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu, které by byla povinna vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Nebylo tedy prokázáno, že by předchůdkyni žalobkyně vznikla vůči žalované jakákoliv pohledávka, proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.