22 C 443/2021-70 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a obsahuje proto pouze popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 20. 5. 2021 se právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], domáhala zaplacení 1 956 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne 12. 7. 2019, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Citroën, [registrační značka], které se právní předchůdce žalobkyně z pozice pojistitele zavázal žalovanému poskytnout, a závazek žalovaného hradit právnímu předchůdci žalobkyně pojistné v částce 669 Kč měsíčně (pojistné bylo sjednáno ve výši 403 Kč měsíčně pod podmínkou doložení stavu najetých km vozidla, kterou žalovaný nesplnil, a proto mu pojistitel doměřil pojistné do výše 669 Kč), což řádně a včas neplnil v období od 12. 7. 2019 do 26. 10. 2019, za které mu tak vznikl dluh na pojistném v celkové výši 1 906 Kč, který přes výzvu právního předchůdce neuhradil, a proto jej žalobkyně nárokuje spolu s úrokem z prodlení po splatnosti poslední splátky pojistného a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 50 Kč za zaslanou výzvu k zaplacení pojistného. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2021, po zahájení řízení, byla shora uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni, a proto soud usnesením ze dne 13. 1. 2022, č. j. 22 C 443/2021-17, ve smyslu § 107a o. s. ř. připustil, aby na místo právního předchůdce vstoupila žalobkyně. 4. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu k žalobě samé nevyjádřil, pouze soudu sdělil svou doručovací adresu v Belgii, kam žádá doručovat soudní písemnosti. Žalovaný soudu nesdělil, kde bydlel k datu zahájení řízení, a proto má soud za to, že se k datu zahájení řízení zdržoval na k tomuto datu evidované adrese [adresa žalovaného], jak soudu žalovaný potvrdil svým postojem k výzvě soudu ze dne 30. 5. 2022, č. j. 22 C 443/2021-39. 5. Soud před vlastním posouzením věci zvážil svou pravomoc a příslušnost ve věci jednat a rozhodnout. S ohledem na slovenskou státní příslušnost žalovaného soud tuto otázku posoudil dle čl. 14 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle kterého mohou být osoby ve věcech pojištění žalovány zpravidla pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaná osoba bydliště. S ohledem na bydliště žalovaného v obvodu zdejšího soudu k datu zahájení řízení vzal pak soud svou pravomoc a příslušnost ve věci za danou. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. Ve věci soud dospěl z předložených listin k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 12. 7. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Citroën, [registrační značka], které se právní předchůdce žalobkyně z pozice pojistitele zavázal žalovanému poskytnout, a závazek žalovaného hradit právnímu předchůdci žalobkyně pojistné v částce 669 Kč měsíčně. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně si smlouvou sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Pojistné bylo sjednáno ve výši 403 Kč měsíčně pod podmínkou doložení stavu najetých km vozidla, kterou žalovaný nesplnil, resp. ničeho takového v řízení netvrdil ani nedoložil, a proto mu právní předchůdce doměřil v souladu se smlouvou pojistné do výše 669 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 12. 7. 2019. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil pojistné za období od 12. 7. 2019 do 26. 10. 2019 v celkové výši 1 906 Kč. Právní předchůdce žalovaného upomínal ke splnění podmínek pojistné smlouvy a platbám pojistného, za což mu vyúčtoval souladu s ustanovením str. 13 poslední čl. pojistných podmínek poplatek 50 Kč. Pojistná smlouva zanikla ke dni 26. 10. 2019 podle ustanovení § 12 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2021, po zahájení řízení, byla shora uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno nejpozději s doručením usnesení dne 13. 1. 2022, č. j. 22 C 443/2021-17. 8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní: 9. Právní vztah založený mezi účastníky uzavřením shora uvedené pojistné smlouvy se řídí touto smlouvou, zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen„ o. z.“ a zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 10. Podle § 2782 o. z., má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění, jehož zánik se řídí § 12 zák. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. K placení pojistného stanoveným způsobem se v pojistné smlouvě zavázal právě žalovaný. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 an. o. z. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit právnímu předchůdci žalobkyně pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když právnímu předchůdci žalobkyně nezaplatil pojistné za období od 12. 7. 2019 do 26. 10. 2019. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném pojistné do zániku pojištění (resp. do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo dle § 13 odst. 2 zák. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dále zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dni, kdy mělo být pojistné dle příslušného ustanovení pojistných podmínek uhrazeno. Nárokovanou platbu nákladů spojených s uplatněním pohledávky pak soud právně posoudil jako příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 o. z., když její výši neshledal zjevně přesahující náklady na doložený vymáhací proces. Právní předchůdce žalobkyně uvedenou pohledávku účinně postoupil žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 956 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud žalobkyni naopak nepřiznal náhradu nákladů za podání ze dne 25. 5. 2022, kterým žalobkyně upřesňovala a doplňovala nepřesnosti žaloby, když takový postup žalobkyně shledal soud z pohledu nákladů řízení za neúčelný, neboť žaloba měla již při svém podání obsahovat dostatečné vylíčení rozhodných skutečností. 14. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.