22 C 521/2021-123 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobkyně tento nárok vznikl z titulu úhrady za lékařskou péči, poskytnutou dne 2. 2. 2019 žalovanému žalobkyní, kterou žalovanému žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 25. 5. 2019 splatnou dne 28. 3. 2019 na částku ve výši 6 361 Kč, když žalovaný neměl v době poskytnutí lékařské péče uzavřené zdravotní pojištění, a žalovaný ji přes výzvu žalobkyně nezaplatil. 3. Žalovaný k žalobě uvedl, že si není vědom období, kdy pohledávka vůči žalobkyni vznikla a v jaké výši by pohledávka měla být žalobkyni uhrazena. Dále uvedl, že je v České republice žadatelem o azyl a má jako takový zdravotní pojištění u VZP. Má zdravotní problémy, které doložil lékařskými zprávami, nulové příjmy a nemá tedy jak žalovanou pohledávku uhradit. Dále uvedl, že se v současnosti zdržuje v Integračním azylovém středisku [část obce] na adrese uvedené v záhlaví rozsudku, kterou rovněž uvedl jako adresu doručovací. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Žalovaný byla dne 2. 2. 2019 přijat k ambulantnímu lékařskému vyšetření na oddělení urgentního příjmu u žalobkyně. Zde byl zdravotně vyšetřen a byla mu poskytnuta medikace a za poskytnutou zdravotní péči mu byla vystavena faktura č. [číslo] ze dne 25. 5. 2019 splatnou dne 28. 3. 2019 na částku ve výši 6 361 Kč, neboť nebyl zdravotně pojištěn, jak soud ověřil dotazem u VZP, kde byl zdravotně pojištěn v období od 31. 3. 2015 do 27. 3. 2017, od 1. 10. 2017 do 30. 9. 2018, od 4. 4. 2019 do 5. 2. 2022 a od 7. 2. 2022 doposud. Žalovaný je v České republice žadatelem o azyl a v současnosti se zdržuje v Integračním azylovém středisku [část obce]. Žalovaný na vyúčtované služby ničeho neuhradil, přestože ho žalobkyně k zaplacení vyzvala před podáním žaloby výzvou ze dne 9. 9. 2020, resp. nic takového netvrdil ani nedoložil. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.”). Dle § 2487 o. z., z pojištění pro případ nemoci hradí pojistitel za pojištěného oprávněné osobě v ujednaném rozsahu náklady nebo ujednanou částku na zdravotní péči vzniklé v důsledku nemoci nebo následku úrazu a úkonů souvisících se zdravotním stavem pojištěného, zejména s nemocí, úrazem, těhotenstvím a preventivní nebo dispenzární péčí nebo s jinými skutečnostmi souvisejícími se zdravotním stavem pojištěného. Podrobněji povinnost pojistitele upravuje zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, který upravuje osobní rozsah pojištění, do kterého žalovaná dle prokázaných skutečností nespadá 9. Dle § 17 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění, poskytovatelé a další subjekty poskytující hrazené služby při vykazování zdravotních výkonů používají seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování a zdravotní pojišťovna tento způsob vykazování akceptuje, nedohodnou-li si se zdravotní pojišťovnou jiný způsob vykazování. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami a s pravidly pro jejich vykazování. 10. Žalobkyně poskytla žalovanému službu, která mu nebyla kryta ze zdravotního pojištění, neboť žalovaný nebyl zdravotně pojištěným, a proto na jeho straně došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši ceny poskytnutých zdravotních služeb dle zákona o veřejném zdravotním pojištění (§ 2993 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní) byla bez právního důvodu poskytnuta služba obohacenému (žalovanému), k jejímuž nahrazení byl žalovaný vyzván (§ 1958 o. z.) do dne určeného výzvou k zaplacení a dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění (ve vyúčtování) se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši odpovídající hodnotě provedených zdravotních služeb i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné jistiny od prvního dne prodlení až do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 12. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 500 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla osobní a finanční situace žalovaného. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaného na úkor žalobkyni. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále (dle § 565 občanského zákoníku), že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas.