29 C 249/2022-50 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 11 190 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 % ročně a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně půjčila a poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně náležitě posoudila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný se zavázal předmětnou částku včetně úroků splácet v pravidelných měsíčních splátkách, což neučinil. Žalobkyně poskytnutý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný žalobkyni dluží částku ve výši 11 190 Kč včetně smluvní pokuty a příslušenství. Žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise (smlouvy o úvěru, všeobecných podmínek pro smlouvu, výzvy k úhradě, potvrzení o odeslání finančních prostředků, výpisů z účtu a dalších listinných důkazů) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku včetně úroků v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně žalovanému poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč převedla na bankovní účet žalovaného. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když na úvěr ničeho nehradil, tudíž se ocitl v prodlení. Žalobkyně z důvodu neplacení úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovanému vznikl vůči žalobkyni dluh na jistině ve výši 10 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonné úroky a dále částku smluvní pokuty ve výši 1 190 Kč (smluvní pokutu ve výši 0,10 % z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] dle čl. 6 smlouvy). 4. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu. Věc soud právně posoudil podle § 2395 a následující občanského zákoníku dle smlouvy o úvěru (dle rámcové smlouvy podepsané sms elektronickým podpisem), pokud jde o příslušenství pohledávky, § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. žalovaný žalobkyni z úvěrové smlouvy uzavřené na dálku dluží jistinu ve výši 10 000 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 1 190 Kč. Podle § 2395 obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Dle výše uvedeného byla žalobkyně v této věci oprávněna domáhat se úhrady dluhu po žalovaném. S ohledem na vše výše uvedené soud shledal, že pokud jde o nárok žalobkyně, odpovídá výši dluhu tak, jak žalovanému vznikl. V tomto směru byl nárok žalobkyně shledán po právu a soud ho žalobkyni výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku přiznal, včetně odpovídajícího příslušenství a smluvní pokuty. Dle žaloby žalobkyně posoudila i úvěruschopnost žalovaného. 6. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 190 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky. 11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.