29 C 431/2022-50 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 30 776 Kč s příslušenstvím z titulu nájemní smlouvy a náhrady nákladů řízení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu na dobu určitou. Předmětem nájemní smlouvy je bytová jednotka [číslo] v ulici [adresa], [obec]. Nájemní vztah se žalovaným skončil uplynutím doby nájmu dne [datum], dne [datum] byl byt předán žalobkyni. Žalovaný dluží platby za nájemné v celkové výši 12 841 Kč (tj. nájemné ve výši 1 162 Kč za měsíc červen [rok], nájemné ve výši 3 893 Kč za měsíc červenec [rok], nájemné ve výši 3 893 Kč za měsíc srpen [rok], nájemné ve výši 3 893 Kč za měsíc září [rok]), dále dluží za vyúčtování služeb spojených s užíváním výše uvedeného bytu za období od [datum] do [datum] částku ve výši 9 540 Kč a dále pak částku ve výši 152 Kč za správu vodoměru za období červen [rok] až září [rok] (tj. měsíčně částku ve výši 38 Kč). Žalovaný však dluh ani po výzvách neuhradil. Žalobkyně se tak dlužné částky včetně příslušenství musela domáhat žalobou v této věci. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a ničeho nenamítal. 3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud ve věci provedl předložené listinné důkazy, zejména nájemní smlouvu, dodatky ke smlouvě, předávací protokol, vyúčtování služeb, dodejky, opisu karty úhrad nájemného a uznání dluhu. Z provedeného dokazování plyne dluh žalovaného za vyúčtování nájemného v celkové výši 12 841 Kč (tj. nájemné ve výši 1 162 Kč za měsíc červen [rok], nájemné ve výši 3 893 Kč za měsíc červenec [rok], nájemné ve výši 3 893 Kč za měsíc srpen [rok], nájemné ve výši 3 893 Kč za měsíc září [rok]), dále dluh za vyúčtování služeb spojených s užíváním výše uvedeného bytu za období od [datum] do [datum] ve výši 9 540 Kč a dále pak dluh ve výši 152 Kč za správu vodoměru za období červen [rok] až září [rok] (tj. měsíčně částku ve výši 38 Kč). Celkem tedy žalovaný dluží částku ve výši 30 776 Kč, která nebyla žalobkyni uhrazena. 4. Soud tedy žalobě jako důvodné zcela vyhověl. 5. Podle nového obč. z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Povinnost platit nájemné a služby spojené s užíváním bytu plyne z ustanovení § 2246 a 2247 obč. zákoníku. Podle § 2295 obč.z. pak platí, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 6. Podle § 1970 nového obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 pak od [datum] platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 122,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 539 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 776 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 920 Kč ve výši 1 663,20 Kč. 9. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.