29 C 53/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení dlužné částky ve výši 3 488 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný neuhradil žalobkyni dluh za poskytnutou za zdravotní péči nebo službu, která není hrazena ze zdravotního pojištění. V daném případě se jednalo o dopravu a pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v [nemocnice], o. z. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobce s tímto souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný byl převezen na protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou stanici do [nemocnice] v [obec], o. z., kde byl hospitalizován a byl tak povinen uhradit náklady na záchytnou službu včetně dopravy. Žalobce žalovanému řádně vystavil doklad k úhradě [číslo] ze dne [datum], jejíž převzetí žalovaný svým podpisem potvrdil. Dlužná částka ve výši 3 488 Kč (tj. doprava na PZS z o. z. [obec] ve výši 488 Kč a pobyt na PZS ve výši 3 000 Kč) byla splatná dne [datum], žalovaný ji však žalobci neuhradil. Soud na základě provedených důkazů dospěl k jednoznačnému závěru, že žalovaný neuhradil žalobci dlužnou částku v celkové výši 3 488 Kč na základě žalobcem vystaveného dokladu k úhradě [číslo] ze dne [datum]. Dle § 13 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění není doprava a pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici zdravotní péčí nebo služnou hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, proto je žalovaný povinen uhradit jej žalobci. Do prodlení se zaplacením žalované částky se žalovaný dostal nejpozději dne [datum] a od tohoto dne byl žalobce oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení tak, jak v žalobě navrhl. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách pak platí, že osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. pak platí, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání žaloby, předžalobní upomínka). Přiznání jiné náhrady již soud nepovažoval za přiměřené povaze a složitosti věci. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.