29 C 572/2021-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 1 115 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný cestoval ve dne [datum] vlakem společnosti [právnická osoba] [číslo] na trase mezi stanicemi [název stanice] [anonymizována dvě slova] - [název stanice] [anonymizována dvě slova]., bez platné jízdenky. Žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 115 Kč včetně pokuty za nehlášenou jízdu ve výši 1 000 Kč [právnická osoba] postoupila pohledávku vůči žalovanému [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] reg. [číslo] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] reg. [číslo] postoupila pohledávku vůči žalovanému žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný do dnešního dne dlužné jízdné včetně pokuty ve shora uvedené výši nezaplatil, proto byla žalobkyně nucena obrátit se na soud se svoji žalobou. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný ve dne uvedeném v žalobě cestoval vlakem [číslo] na trati mezi stanicemi [název stanice] [anonymizována dvě slova] – [název stanice] [anonymizována dvě slova]. a při kontrole pověřeným pracovníkem se neprokázal platnou jízdenkou. Tyto skutečnost jsou prokázány potvrzením o nedodržení SPPO ze dne [datum] včetně zprávy o závadách. Dle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 2578 občanského zákoníku podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Žalovaný tím, že se neprokázal pověřenému pracovníkovi platnou jízdenkou, porušil shora uvedené právní předpisy § 7 a § 15 vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a proto žaloba žalobkyně byla shledána důvodnou a soud ji vyhověl, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Výše žalovaná částka byla řádně stanovena dle platného ceníku a to jízdné ve výši 115 Kč a dále příplatek za nehlášenou jízdu ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně se rovněž žalobou domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, které specifikoval jako úroky z prodlení z dlužné částky dle vládního nařízení, č. 163/2005 Sb. ode dne [datum] do zaplacení. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný byl se zaplacením dlužné částky v prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni právo i na úroky z prodlení v zákonné výši. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 115 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci. K tomu soud uvádí, že se zcela zjevně o formulářovou žalobu jedná, když jednotlivé žaloby žalobkyně podobného typu se liší pouze základními údaji, např. označením žalovaných, datem přepravy, označením místa přepravy, případně jejich textace je obsahově výrazně podobná, pokud není shodná. Není porušením práva na právní pomoc, nepřizná-li soud náhradu nákladů úspěšnému účastníku, pokud jsou naplněna zákonná kritéria, za nichž soud náhradu nákladů přiznat nemůže, např. proto, že jde o náklady, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Soud dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, ve kterém Ústavní soud vymezil pojem formulářové žaloby tak, že zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření takové žaloby, bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Ústavní soud dále uvedl, že úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby a další návrhy lze kvalifikovat jako administrativní úkony, byť i s nimi vznikají žalobci náklady. Z toho lze uzavřít, že jednak podaná žaloba je formulářovou žalobou tak, jak ji vymezil Ústavní soud, a dále že § 14b advokátního tarifu není v rozporu s ústavním pořádkem, naopak přiměřeně zohledňuje uvedenou judikaturu Ústavního soudu. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.