30 C 293/2022-64 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou původně [název soudu] dne [datum], ve znění pozdějšího doplnění, domáhala na žalované zaplacení částky 8.388,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu o Bankovních produktech a službách. V návaznosti na tuto smlouvu právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla kontokorentní úvěr Flexikredit, na jehož základě žalovaná mohla peněžní prostředky na běžném účtu přečerpat do sjednané výše, tj. žalovaná nesměla nepřekročit povolený limit. Žalovaná povinnost porušila, když přečerpala povolený limit. Jelikož žalovaná úvěr nesplácela řádné a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr k 6.2.2018 zesplatnila. Dlužná jistina činila 8.388,09 Kč, kterou žalovaná, třebaže byly vyzvána ke zjednání nápravy, nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla následně postupně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 8.388,09 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou Smlouvu o Bankovních produktech a službách. V návaznosti na tuto smlouvu právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla kontokorentní úvěr Flexikredit, na jehož základě žalovaná mohla peněžní prostředky na běžném účtu přečerpat do sjednané výše, tj. žalovaná však nesměla nepřekročit povolený limit. Úroková sazba byla ujednána ve výši 19,90 % ročně. Žalovaná sjednanou povinnost porušila, když přečerpala povolený limit. Jelikož žalovaná úvěr nesplácela řádné a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr k 6.2.2018 zesplatnila. Dlužná jistina činila 8.388,09 Kč, kterou žalovaná, třebaže byly vyzvána ke zjednání nápravy, nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla následně postupně postoupena na žalobkyni. 5. Lze tak uzavřít, že žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila částku 8.388,09 Kč. 6. Po právní stránce se jedná o spor z platně v písemné formě uzavřené smlouvy o běžném účtu dle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). S ohledem na absenci příslušných ujednání bylo sjednání kontokorentu posouzeno dle právní úpravy smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. NOZ. Na tomto základě byl úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalované) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaná) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit (§ 2395 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, když překročila povolený limit a nevrátila poskytnuté peněžní prostředky a nezaplatila sjednaný úrok úvěru, čímž se ocitla v prodlení (§ 1968 NOZ). Žalované tak vznikla povinnost vrátit nejen nesplacenou část kontokorentu a zaplatit úrok úvěru, nýbrž i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smluv o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8.388,09 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.