30 C 446/2022-16 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 1.516 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupila do vozidla MHD provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Po započetí přepravy se žalovaná na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem a vznikla jí tak povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jízdného ve výši 16 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, dlužnou částku neuhradila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 1.516 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky řízení, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci řízení k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaná dne [datum] v [údaj o čase] hod. cestovala prostředkem městské hromadné dopravy (linkou [číslo]) provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně a na výzvu pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně jízdné ve výši 16 Kč a dále přirážku jízdného ve výši 1.500 Kč. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné nejpozději do 15 dnů ode dne sepsání zápisu o přepravní kontrole (ten byl sepsán v den předmětné jízdy) s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1.500 Kč (§ 18a odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silniční dopravě“)). Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná však dlužné jízdné s přirážkou nezaplatila, ačkoli jí byla žalobkyní zaslána výzva k plnění. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku ( (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“)). 6. Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. o.z.), ze které cestujícímu (žalované) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (právní předchůdkyně žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpis (§ 2578 o.z.), kterými jsou zákon o silniční dopravě a vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (vyhláška č. 175/2000 Sb., ve znění pozdějších přepisů, dále jen„ v.p.ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. 7. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné (16 Kč) a přirážku jízdného (1.500 Kč), tj. 1.516 Kč. Toto právo žalobkyně vyplývá z § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě a § 49 odst. 3 v.p.ř. a dále ze smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaná dostala v den uvedený v žalobě a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (jízdného a přirážky) ve výši dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalované. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. o.z.). 8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. zcela vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1.516 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. 10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.