30 C 48/2017-119 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějších podání, domáhala na žalovaných zaplacení částky ve výši 8.828 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaní, jakožto dědicové, za zůstavitelkou [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], odpovídají za dluh ve výši 8.828 Kč, který měl vzniknout za elektřinu za období od 27.3.2013 do 7.1.2014, kterou měla odebrat a nezaplatit zůstavitelka. 2. Žalovaní (vyjma žalovaného 1. a žalované 5.) se k žalobě nevyjádřili a po celé řízení byli zcela pasivními. 3. Soud ve věci nařídil na [datum] jednání. K jednání se dostavila žalobkyně a žalovaný 1., žalovaná 5. se z jednání řádně a včas omluvila. Zbývající žalovaní se k jednání bez omluvy nedostavili, přestože k němu byli řádně a včas předvoláni. S ohledem na tuto skutečnost soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti zbývajících žalovaných, přičemž vyšel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“)). 4. Po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění: 5. Z listiny označené jako Mimořádná faktura za sdružené služby dodávky elektřiny – končený účet ze dne [datum] soud zjistil, že touto listinou byla zůstavitelce, tj. [jméno] [příjmení], vyúčtována kromě jiného spotřeba elektřiny za období od 27.3.2013 do 7.1.2014, a to ve výši 8.828 Kč. 6. Z výpisu z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že zůstavitelka, tj. [jméno] [příjmení], zemřela dne [datum]. 7. Z provedeného dokazování soud zjistil, že zůstavitelka zemřela dne [datum], a že se žalobkyně na žalovaných, jakožto dědicích po zůstavitelce, domáhala zaplacení elektřiny nejen za období do data úmrtní zůstavitelky, tj. do [datum], nýbrž až do data [datum]. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: 9. Dle § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), platí, že při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. 10. Dle § 470 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), platí, že dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. Dle odst. 2 platí, že je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví. 11. Soud věc posoudil dle občanského zákoníku, neboť při dědění se použije právo platné v den úmrtí zůstavitelky. 12. Soud je toho názoru, že zůstavitelka mohla odebrat a spotřebovat elektřinu pouze do [datum], tj. do data úmrtní. Je potom jakkoliv vyloučeno, aby zůstavitelka mohla po tomto datu, tj. např. do [datum], jakoukoliv elektřinu odebrat a spotřebovat. Z důvodu úmrtí zůstavitelky je to fyzicky naprosto nemožné a proto i zcela vyloučené. 13. Pakliže by žalobkyně svá žalobní tvrzení upravila v tom směru, že by se na žalovaných domáhala zaplacení odebrané a spotřebované elektřiny výhradně do data úmrtí zůstavitelky, pročež by soudu sdělila, jaké množství elektřiny zůstavitelka spotřebovala v období od 27.3.2013 do 27.5.2013 a na podporu těchto tvrzení označila a předložila důkazy, z nichž by upravená žalobní tvrzení vyplývala, soud by žalobě v takto modifikovaném rozsahu pravděpodobně vyhověl. 14. Soud žalobkyni na tento předběžný právní názor opakovaně upozorňoval (viz podání ze dne [datum] a ze dne [datum]). Žalobkyně ovšem setrvala na názoru, že žaloba je důvodná v takovém rozsahu, v jakém byla podána, přičemž na tomto stanovisku žalobkyně setrvala i při jednání dne [datum], v jehož rámci soud žalobkyni poskytl poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. 15. Jestliže se žalobkyně na žalovaných domáhala zaplacení odebrané a spotřebované elektřiny za období od [datum] do [datum], jakožto dluhu po zůstavitelce, jež ovšem zemřela již dne [datum], když z žalobních tvrzení a z přiložených listinných důkazů není jakkoliv zřejmé, jaké množství elektřiny zůstavitelka reálně odebrala a spotřebovala od [datum] do [datum], je úplně vyloučeno, aby soud žalobě vyhověl, a to byť jen částečně za zmíněné období dvou měsíců. 16. Soud má za to, že není možné se úspěšně domáhat na dědicích zaplacení dluhu po zůstavitelce, aniž by předtím bylo postaveno najisto, zda se jedná o dluh, který vznikl ještě výlučně za života zůstavitelky, tj. zda se žalobkyně domáhá na žalovaných zaplacení elektřiny, jež byla odebrána a spotřebována výhradně za života zůstavitelky, aby za tento dluh mohli odpovídat žalovaní jako dědicové ve smyslu § 470 odst. 1, 2 občanského zákoníku, anebo zda se domáhá zaplacení elektřiny, jež byla v příslušném odběrném místě odebrána a spotřebována i po datu úmrtí zůstavitelky. Pokud by tomu tak mělo být, je vyloučeno, aby žalovaní, jakožto dědicové za zůstavitelkou, odpovídali za takový dluh, a to z důvodu, že by se nemohlo jednat o dluh za zůstavitelkou, za nějž (jinak) odpovídají žalovaní. Dokud není nastíněná otázka definitivně vyřešena, což v dané věci rozhodně není, když žalobkyně se soudem v tomto směru jakkoliv nespolupracovala, přestože byla na tuto okolnost upozorněna, je nemožné, aby žalobkyně mohla být s podanou žalobou úspěšná, třebas jen částečně. Dědici (žalovaní) nemohou odpovídat za dluh, když není zřejmé, zda se jedná o dluh, který je přičitatelný zůstavitelce, za který by eventuálně mohli odpovídat. 17. Soud nerozumí tomu, jak by dědicové mohli odpovídat za dluh po zůstavitelce, který vznikl až po jejím úmrtí, když tento dluh je navíc představován odebranou a spotřebovanou elektřinou. Je přece fyzicky vyloučeno, aby zůstavitelka mohla po své smrti odebrat a spotřebovat jakoukoliv elektřiny. Pokud v odběrném místě po úmrtí zůstavitelky došlo k odběru a spotřebování elektřiny, což soud nemůže vyloučit, měla a mohla se žalobkyně zaplacení takto odebrané a spotřebované elektřiny domáhat na tom, kdo ji reálně odebral a spotřeboval. Nemůže však být sporu o tom, že tím, kdo elektřinu skutečně neodebral a nespotřeboval, byla zůstavitelka. Z tohoto důvodu je pak vyloučeno, aby žalovaní odpovídali za dluh po zůstavitelce, když za zůstavitelkou žádný dluh za odebranou a spotřebovanou elektřinu v období od [datum] do [datum] nevznikl. 18. Pokud částka 8.828 Kč představuje odebranou a spotřebovanou elektřinu za období od [datum] do [datum], měla taková skutečnost být uvedena v žalobě. Jestliže tomu tak nebylo, není věcí soudu, aby takovou informaci za žalobkyni domýšlel, přičemž negativní důsledky z toho plynoucí jsou plně přičitatelné žalobkyni, resp. jejímu zástupci. 19. Soud se neztotožňuje s právním názorem žalobkyně, že když žalovaní v rámci dědického řízení ničeho nenamítali proti dlužné pohledávce z hlediska její výše či důvodu, že by tato skutečnost bez dalšího v návaznosti na usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne [datum], znamenala, že dědici (žalovaní) v tomto rozsahu odpovídají za tento dluh, že jsou povinni jej zaplatit, a že by soud v nalézacím řízení nebyl oprávněn přezkoumávat, zda žalobkyní podaná žaloba byla uplatněna po právu. 20. Soud nikterak nezpochybňuje obecné východisko, že žalovaní odpovídají za dluhy po zůstavitelce, které nezanikají její smrtí. V tomto směru se soud s žalobkyní ztotožňuje. Soud se ovšem s žalobkyní rozchází v tom ohledu, že by neměl nebo snad dokonce nemohl v nalézacím řízení zkoumat, když se žalobkyně domáhá zaplacení částky za období od [datum] do [datum], tj. i za období po úmrtí zůstavitelky, zda částka ve výši 8.828 Kč představuje v celém rozsahu dluh za zůstavitelkou vzniklý výhradně za odebranou a spotřebovanou elektřinu do [datum], za nějž by potom v témže rozsahu měli odpovídat dědicové, anebo zda je v této částce obsažena i odebraná a spotřebovaná elektřina po [datum]. Soud se domnívá, že je nejen oprávněn, nýbrž i povinen zkoumat tyto podstatné skutečnosti. Soud byl připraven tyto okolnosti zevrubně zkoumat, avšak žalobkyně, jak bylo shora zmíněno, soudu v tomto směru neposkytla žádnou spolupráci. S ohledem na tento informační deficit způsobený nespoluprací žalobkyně soud nedisponoval dostatkem relevantních informací, aby mohl na základě provedeného dokazování učinit závěr, že žalovaní ve smyslu § 470 odst. 1, 2 občanského zákoníku skutečně odpovídají za dluh po zůstavitelce ve výši 8.828 Kč. 21. Soud dále uvádí, že na projednávanou věc nedopadá ani rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.11.2011, sp. zn. 31 Cdo 3905/2008. Zmíněný rozsudek se primárně týká problematiky České kanceláře pojistitelů, a to přechodu dluhů na dědice za situace, když pojistné z garančního fondu bylo vyplaceno až poté, co zůstavitel, jakožto ten, kdo za škodu odpovídá, již zemřel. Nejvyšší soud se zabýval otázkou, zda i za této situace, když k vyplacení peněžních prostředků z garančního fondu došlo až po úmrtí škůdce a zároveň i zůstavitele, odpovídají dědicové zůstavitele. 22. Soud se neztotožňuje s právním názorem žalob