30 C 48/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 3.142 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný cestoval bez platné jízdenky dne [datum] (jízdné 49 Kč), [datum] (jízdné 44 Kč) a [datum] (jízdné 49 Kč) vlakovými linkami zajišťovanými právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], když se na výzvy pověřených osob neprokázal platnými jízdními doklady, o čemž byly sepsány zápisy o kontrole. Žalovaný na místě nezaplatil ničeho, přičemž jízdné (celkem 142 Kč) a jeho přirážka 3.000 Kč (3 x 1.000 Kč) nebyly zaplaceny ani na základě následně zaslaných upomenutích. Sporná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 3.142 Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), jsou splněny, pročež ve věci rozhodl bez nařízeného jednání. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný cestoval bez platné jízdenky dne [datum] (jízdné 49 Kč), [datum] (jízdné 44 Kč) a [datum] (jízdné 49 Kč) vlakovými linkami zajišťovanými právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], když se na výzvy pověřených osob neprokázal platnými jízdními doklady, o čemž byly sepsány zápisy o kontrole. Žalovaný na místě nezaplatil ničeho, přičemž jízdné (celkem 142 Kč) a jeho přirážka 3.000 Kč (3 x 1.000 Kč) nebyly zaplaceny ani na základě následně zaslaných upomenutích. Sporná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“)). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byly platně uzavřeny smlouvy o přepravě osob (§ 2550 a násl. NOZ), ze kterých cestujícímu (žalovanému) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (právní předchůdkyně žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpis (§ 2578 NOZ), kterým je vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (vyhláška č. 175/2000 Sb., ve znění pozdějších přepisů, dále jen„ v.p.ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky [anonymizována dvě slova] pro veřejnou drážní osobní dopravu, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. Žalovaný tím, že se při kontrole na výzvu pověřených osob neprokázal platnými jízdními doklady, porušil podmínky v.p.ř., čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné za cestu z nástupní do cílové stanice (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o drahách“)), jakož i povinnost zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu (§ 37 odst. 5 písm. c) zákona o drahách). Výši přirážky za nedodržování přepravního řádu pak byla platně stanovena (§ 7 odst. 7 v.p.ř.) přepravcem ([právnická osoba]) v jeho smluvních přepravních podmínkách. Se splněním uvedené povinnosti se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ) a žalobkyni proto vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pokud jde o smlouvu o postoupení pohledávek, tuto soud posoudil jako platně uzavřenou smlouvu o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). Na jejím základě pak soud shledal aktivní legitimaci žalobkyně, neboť dospěl k závěru, že sporné pohledávky byly platně postoupeny. 6. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3.142 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Soud žalobkyni přiznal pouze jednu odměnu za předžalobní výzvu ze dne [datum], když neshledal žádný důvod, aby žalobkyni byla tato odměna přiznána třikrát. To, že žalovaný cestoval třikrát bez platného jízdního dokladu, neznamená, že by musel být ve vztahu ke každé jednotlivé jízdě vyzván samostatnou předžalobní upomínkou, a to zvláště za situace, že všechny předžalobní upomínky byly vyhotoveny ve stejný den, tj. dne [datum]. 9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.