33 C 154/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o přepravě osob tím, že nastoupila do vozidla MHD provozovaného žalobkyní. Po započetí přepravy se žalovaná na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem, a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni vždy vedle jízdného ve výši 30 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná však přes zaslanou výzvu částku nezaplatila. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od prvého dne prodlení do zaplacení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná dne [datum] v [údaj o čase] hodin cestovala prostředkem městské hromadné dopravy (linka C) provozovaným žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni vždy jízdné ve výši 30 Kč a dále přirážku jízdného ve výši 1 500 Kč. Dlužné jízdné s přirážkou bylo splatné v den předmětné jízdy) s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (§ 37 odst. 5 a 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách). Žalovaná však dlužné jízdné s přirážkou nezaplatila, ačkoli jí byla žalobkyní zaslána výzva k plnění. 4. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. o. z.), ze které cestujícímu (žalované) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpis (§ 2578 o. z.), kterými jsou zákon č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (vyhláška č. 175/2000 Sb., dále jen„ v. p. ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky žalobkyně, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. 5. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné (30 Kč) a přirážku jízdného (1 500 Kč), tedy celkem 1 530 Kč. Toto právo žalobkyně vyplývá z § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách a § 49 odst. 3 v. p. ř. a dále ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaná dostala v den uvedený v žalobě a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (jízdného a přirážky) v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.