33 C 324/2020-70 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 970 Kč s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí žaloby). Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně) uzavřela dne [datum] s paní [jméno] [jméno] [celé jméno původní účastnice], nar. dne [datum] (dále jen„ právní předchůdkyně žalovaného“) smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které byla právní předchůdkyni žalovaného dočasně poskytnuta částka 48 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky byla sjednána částka 49 770 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 10 377 Kč, dále byl sjednán v č. l. 4 smluvních podmínek úrok ve výši 19,70 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši 12 115 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 27 278 Kč. Celkovou dlužnou částku se právní předchůdkyně žalovaného ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 100 týdenních splátkách po 978 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na [datum]. Právní předchůdkyně žalovaného sjednané splátky neplnila. Poslední splátka byla ze strany právní předchůdkyně žalovaného uhrazena dne [datum]. Již ze Smlouvy plynula povinnost úhrady celého dluhu do [datum]. Pohledávka ze Smlouvy byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 2 970 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně ověřil úvěruschopnost právní předchůdkyně žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče. Informace poskytnuté právní předchůdkyní žalovaného byly zaznamenány do zákaznické karty. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka. Z článku 13 smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti právní předchůdkyně žalovaného zápůjčku splácet, které právní předchůdkyně žalovaného právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, správné a pravdivé. S ohledem na informace, které právní předchůdkyně žalovaného uvedla, dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost právní předchůdkyně žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení právní předchůdkyně žalovaného, které uvedla v zákaznické kartě. Pokud by právní předchůdkyně žalovaného uvedla nepravdivé či hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčela, mohla by se dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně odkazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, které stanoví, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, která zná již starší judikatura. Z těchto principů plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat druhé straně, ale naopak se vychází z presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalovaný v žalobě uplatněný nárok uznal, nicméně s ohledem na skutečnost, že se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, je žalobkyně připravena souhlasit s úhradou žalované pohledávky ve splátkách po 300 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že se momentálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Nemá žádný příjmy a je nezaměstnaný. Dlužnou částku by mohl splácet. Je ochoten přistoupit k uzavření dohody o mimosoudním vyřešení věci. 3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 867,17 Kč s úrokem z prodlení v částce 340,10 Kč, s úrokem v částce 1 120,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 102,83 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 19,7 % ročně z částky 2 102,83 Kč od [datum] do zaplacení. 4. Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud řízení částečně zastavil podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.” (bod I. výroku). 5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu: 6. Na žalobkyni byla postoupena žalovaná pohledávka z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalovaného a právním předchůdcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalovaného si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku 48 000 Kč. Právní předchůdkyně žalovaného se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně zapůjčené prostředky ve 100 týdenních splátkách po 978 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 948 Kč, což představovalo částku 97 770 Kč, tvořenou jistinou 48 000 Kč a souhrnným poplatkem 49 770 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalovaného uhradila celkem částku 94 800 Kč. 7. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“). 8. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZSÚ. Příjmy právní předchůdkyně žalovaného nebyly doloženy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení právní předchůdkyně žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C 449/13, CA Consumer Finance SA). 12. Ust. § 9 odst. 1 ZSÚ je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze