33 C 59/2022-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 746,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou více jak tří měsíčních splátek, žalobkyně sdělila žalované dopisem ze dne [datum], že došlo k zesplatnění všech závazků žalované vyplývajících ze Smlouvy. K zesplatnění všech závazků žalovaného došlo dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné splátky, tj. dnem [datum]. Žalobkyně požaduje: splátky splatné do zesplatnění pohledávky ve výši 7 824,76 Kč, doplatek jistiny ve výši 24 453,91 Kč, smluvní pokuta ve výši dle sazebníku, tj. 10 % z dlužných splátek 782,48 Kč, úrok z prodlení ve výši dle sazebníku 185,33 Kč, poplatek za odeslání upomínky ve výši po 150 Kč dle sazebníku 300 Kč, poplatek za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků žalovaného 200 Kč, celkem tedy činí 33 746,48 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně prověřovala následující registry: registr rizikových subjektů [anonymizována dvě slova], interní platební morálka klienta, interní černá listina, insolvenční rejstřík, databáze neplatičů SOLUS, databáze neplatných dokladů MV a Centrální evidence exekucí. Žalobkyně provedla kredit skóring, na základě kterého dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna splácet úvěr. Žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Pokud by žalovaná uvedla nepravdivé či hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčela, mohla by se dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Zákonodárce v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 87 výslovně stanovil, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Může se tak jednat toliko o neplatnost relativní, které se musí spotřebitel dovolat. Pokud spotřebitel námitku neuplatnil, je nutné smlouvu považovat za platnou. Žalobkyně získala oprávnění jako platební instituce v rozsahu platebních služeb od České národní banky. Taková instituce musí budovat a udržovat důvěru účastníků peněžního trhu a platnost jejího oprávnění zajišťuje pravdivost informací o peněžních transakcí. Proto podle názoru žalobkyně není důvod pochybovat o tvrzeních a pravdivosti důkazů předložených žalobkyní. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním. 3. Žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Účastníci si sjednali úrok ve výši 22,47 % ročně (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouva o úvěrovém rámci [číslo] ze dne [datum]). 4. Žalovaná vyčerpala celkem částku 46 621,78 Kč a uhradila částku 35 121,54 Kč (přehled čerpání, výpis z účtu ze dne [datum], výpis z účtu ze dne [datum], výpis z účtu ze dne [datum], výpis z účtu ze dne [datum], výpis z účtu ze dne [datum] a výpis z účtu ze dne [datum]). 5. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částek (upozornění ke smlouvě [číslo] ze dne [datum], upomínka ke smlouvě [číslo] ze dne [datum] a upomínka před zesplatněním pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ze dne [datum]). 6. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne [datum] k úhradě částky 33 710,14 Kč do 20 dní od vyhotovení dopisu (dodejka ze dne [datum] a zesplatnění ze dne [datum]). 7. Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě částky 34 899,02 Kč do 7 dnů od odeslání této výzvy, a to pod hrozbou podání žaloby (poštovní podací arch ze dne [datum] a předžalobní upomínka ze dne [datum]). 8. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu: 9. Žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Účastníci si sjednali úrok ve výši 22,47 % ročně. Žalovaná vyčerpala celkem částku 46 621,78 Kč a uhradila částku 35 121,54 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částek. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne [datum] k úhradě částky 33 710,14 Kč do 20 dní od vyhotovení dopisu. Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě částky 34 899,02 Kč do 7 dnů od odeslání této výzvy, a to pod hrozbou podání žaloby. 10. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení: 11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr.