33 C 74/2021-152 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru ze strany žalované okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné, přičemž žaloba byla odůvodněna následujícími skutečnostmi. Žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnána na [pozice]“, a to na dobu určitou do [datum]. Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne [datum] byla sjednaná pracovní doba prodloužena do [datum]. Dne [datum] byl se žalobkyní rozvázán pracovní poměr předáním písemného vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru z důvodu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ačkoliv pro tento postup nebyly dle žalobkyně splněny zákonné podmínky. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalované písemné oznámení datované dnem [datum], v němž vyjádřila nesouhlas se shora uvedeným postupem a vyslovila požadavek i nadále setrvat v zaměstnaneckém poměru. V písemném doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně popsala okolnosti, za nichž došlo k ukončení pracovního poměru takto. Dne [datum] žalobkyně podstoupila na výzvu personalistky žalované paní [jméno] [příjmení] [příjmení] na pracovišti antigenní test z důvodu předchozího kontaktu se svou tou dobou již pozitivně testovanou nadřízenou paní [celé jméno svědkyně]. Poté, co byla žalobkyně pozitivně testována, byla v šoku, pocítila strach a vztek na svou výše jmenovanou nadřízenou, neboť jí bylo známo, že tato docházela do zaměstnání navzdory svému prokázanému onemocnění. Žalovaná prostřednickým kompetentního pracovníka doporučila žalobkyni absolvovat PCR test a následně poslala žalobkyni domů. Při odchodu z práce si žalobkyně v nastalém afektu nahlas stěžovala na svou nadřízenou - paní [celé jméno svědkyně], která svým jednáním (docházkou do zaměstnání v době své nemoci) vystavila ostatní zaměstnance i klienty nebezpečí nákazy a pravděpodobně rovněž zapříčinila přenos nemoci na žalobkyni. Žalobkyně telefonicky kontaktovala svou nadřízenou, kterou v době její nepřítomnosti zastupovala, aby se s ní domluvila na předání klíčů od kanceláře. Žalobkyně jí během telefonního hovoru vytkla nezodpovědný přístup, když v prostorách žalované zřejmě vědomě šířila nákazu. Žalobkyně dále nadřízenou informovala o tom, že byla v daný den v kontaktu s [zaměstnanec] [celé jméno svědka] a s [zaměstnanec] žalované a požádala ji o zajištění testování rovněž pro tyto zaměstnance. Paní [celé jméno svědkyně] uvedla, že jmenovaní podstoupí test po vydání obědů klientům, kolem jedné hodiny. Uvedený postup se stal další příčinou pokračování sporu mezi žalobkyní a paní [celé jméno svědkyně]. Žalobkyně následně splnila pokyn své nadřízené, jímž žádala žalobkyni o osobní předání klíčů, ačkoliv požadavek považovala s ohledem na onemocnění obou zúčastněných za absurdní. Do místa bydliště paní [celé jméno svědkyně] doprovodila žalobkyni její matka [jméno] [celé jméno žalobce], která žalobkyni na její žádost nejprve vyzvedla vozem na pracovišti. Při osobním jednání s nadřízenou, kterému nebyl nikdo další přítomen, se matka žalobkyně dotazovala paní [celé jméno svědkyně], z jakého důvodu chodila během izolace do práce, a dále jí vytkla nezodpovědný přístup, kdy svým chováním ohrožovala zaměstnance i klienty domova seniorů. Žalobkyně upozornila, že její matka, ani sama žalobkyně nebyly během rozhovoru jakkoli vulgární, s paní [celé jméno svědkyně] jednaly slušně a důrazně, nicméně ze shora popsaného jednání nadřízené byly rozčilené a rozčarované. Žalobkyně poté podstoupila PCR test, který přítomnost onemocnění potvrdil. Po ukončení izolace žalobkyně nastoupila zpět do práce, kde jí bylo předáno Okamžité zrušení pracovního poměru. Se způsobem ukončení žalobkyně vyjádřila okamžitě nesouhlas a opět vyslovila podezření z přednosu nákazy od paní [celé jméno svědkyně]. Žalovaná zdůvodnila ukončení pracovněprávního poměru chováním žalobkyně, kdy po zjištění nákazy nevybíravě a hystericky verbálně obviňovala přímou nadřízenou ze svého nakažení onemocněním Covid, přičemž obdobným způsobem měla žalobkyně následně telefonicky konfrontovat svou nadřízenou. V uvedeném jednání měla žalobkyně společně se svou matkou pokračovat i po odchodu z pracoviště, když v místě bydliště své nadřízené tuto urážela, znevažovala její pracovní schopnosti a dobré jméno jejího zaměstnavatele. Uvedený popis excitovaného jednání žalovanou žalobkyně důrazně neguje. Žalobkyně dále konkretizuje, že v rámci okamžitého zrušení pracovního poměru jsou žalovanou vytýkány celkem tři skutky, v nichž spatřuje zvlášť závažné porušení pracovně právních povinností ze strany žalobkyně. Konkrétně se jedná o nevhodný verbální projev před ostatními zaměstnanci, způsob jednání s paní [celé jméno svědkyně] při telefonickém rozhovoru a chování žalobkyně v místě bydliště paní [celé jméno svědkyně]. Žalobkyně však zdůrazňuje, že svým jednáním pouze poukazovala na skutečnost, že přímá nadřízená nedodržovala mimořádná opatření v době pandemie, kdy přestože byla v izolaci, docházela na pracoviště, a to i s vědomím, že onemocnění může být přeneseno i prostřednictvím kontaminované věci. Paní [celé jméno svědkyně] rovněž jednala protiprávně, když nenahlásila další osoby, se kterými přišla do kontaktu. Žalobkyně proto měla důvodné podezření, že se nakazila právě od paní [celé jméno svědkyně]. Měla obavu, jaké následky bude mít u její osoby průběh infekce, když této nemoci již dříve podlehla její příbuzná. Reagovala proto podrážděně, nikoliv však vulgárně. Na místo bydliště paní [celé jméno svědkyně] a k její žádosti pak žalobkyně dorazila vozem za účelem předání klíčů. Na místě poté mluvila převážně matka žalobkyně, která sice byla explicitní, nemluvila však vulgárně. Žalobkyně se nedomnívá, že by shora popsaným jednáním došlo k porušení jejích pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, neboť jednání nedosahuje intenzity presumované § 55 zákoníku práce, přičemž se jednalo o ojedinělý exces. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že v písemném vyjádření ze dne [datum] žalovaná v rozporu s § 60 zákoníku práce nepřípustně rozšiřuje důvody okamžitého zrušení pracovního poměru o tvrzení, že se žalobkyně údajně pohybovala po pracovišti bez roušky či respirátoru, a proto se tímto tvrzením žalované nelze věcně zabývat. Při jednání žalobkyně s odkazem na svá písemná podání setrvala na svém návrhu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovněprávního poměru. 2. Žalovaná v obraně vyjádřila nesouhlas s uplatněným nárokem žalobkyně. Žalovaná k věci uvedla, že pracovněprávní vztah mezi žalobkyní a žalovanou vznikl na základě smlouvy, a to na dobu určitou od [datum] do [datum]. Žalobkyně byla zaměstnána na pozici [profese]. Pracovní poměr byl ukončen rozhodnutím ředitele organizace okamžitým zrušením v souladu s § 55, odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro porušení pracovních povinností žalobkyně zvlášť hrubým způsobem, kterého se žalobkyně dopustila v prostorách pracoviště a před domem své přímé nadřízené v [obec] dne [datum]. Důvody okamžitého rozvázání pracovního poměru žalovaná popsala následovně. V procesu trasování provedeném Krajskou hygienickou stanicí [obec] byla žalobkyně označena jako kontakt osoby pozitivně testované na onemocnění Covid-19. Na základě výzvy personalistky se proto žalobkyně podrobila na příslušném úseku pracoviště kontrolnímu antigennímu testu, přičemž výsledek testu byl pozitivní. Navzdory upozornění, že žalobkyně musí bezodkladně opustit prostory organizace žalované a zajistit si další náležitosti pro pracovní neschopnost, se žalobkyně vrátila na pracoviště, kde se až do svého odchodu pohybovala bez roušky. Žalovaná uvedla, že prokázání pozitivity testu bylo u žalobkyně spouštěcím mechanismem pro její nevhodné chování. Žalobkyně po návratu do prostor kuchyně a přilehlé jídelny pro zaměstnance nezvládla své emoce a zcela neopodstatněně nevybíravým a hrubým způsobem a bez prokázání jakýchkoliv souvislostí začala veřejně obviňovat svou přímou nadřízenou, nepřítomnou vedoucí stravovacího provozu paní [celé jméno svědkyně], z nakažení onemocněním Covid a nedostatečného zajištění ochrany před šířením nákazy. Do svých obvinění žalobkyně zahrnula i svého zaměstnavatele, když uvedla, že vedoucí pracovníci žalované jsou neschopní a z tohoto důvodu nemá organizace dobré jméno, přičemž jednání žalobkyně byli přítomní další zaměstnanci – kuchař, personalistka, sociální pracovnice a právník. Žalobkyně následně zavolala své přímé nadřízené (paní [celé jméno svědkyně]) a v průběhu telefonického rozhovoru následoval,,nekontrolovaný výlev výčitek, urážek i sprostých nadávek“, přičemž žalobkyně opět znevažovala i svého zaměstnavatele. Přímá nadřízená žalobkyně tou dobou vykonávala práci v nařízeném režimu home office v místě svého bydliště. Po odchodu z pracoviště žalobkyně odešla, o nastalé situaci informovala svou matku a společně se odebraly k bydlišti paní [celé jméno svědkyně], které měla žalobkyně předat klíče od pracoviště. Žalobkyně společně se svou matkou při osobním jednání paní [celé jméno svědkyně] zahrnuly,,vodopádem neopr