34 C 138/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalovanému byla poskytnuta zdravotní péče spočívající v ambulantním vyšetření a hospitalizaci ve dnech [datum] – [datum] na [anonymizována čtyři slova] žalobkyně. V uvedeném období nebyl žalovaný zdravotně pojištěn. Úhrada za poskytnutou péči byla žalovanému vyčíslena dle platného číselníku [anonymizována tři slova] fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum]. Žalovaný částku i přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač soudem byl vyzván. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listin soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní službu spočívající v ambulantním vyšetření a hospitalizaci ve dnech [datum] – [datum] na [anonymizována čtyři slova] žalobkyně. Žalobkyně vystavila žalovanému doklad [číslo] ze dne [datum] na částku 4 007 Kč se splatností [datum]. Žalovaný částku neuhradil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil jako občanskoprávní vztah dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a podle ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o veřejném pojištění“). Žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní službu, která jí nebyla hrazena ze zdravotního pojištění, neboť žalovaný nebyl v rozhodném období zdravotně pojištěn. Tím, že žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, došlo na jeho straně k bezdůvodnému obohacení ve výši ceny poskytnutých zdravotních služeb dle zákona o veřejném zdravotním pojištění (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyně) byla bez právního důvodu poskytnuta služba obohacenému (žalovanému). Obohacený (žalovaný) je tak povinen vydat to, oč se obohatil (4 007 Kč). K vydání toho, oč se obohatil, byl žalovaný vyzván (§ 1958 o. z.) dokladem ze dne [datum]. Žalovaný za službu nezaplatil ve stanovené lhůtě ([datum]), tudíž se následující den po splatnosti ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.) a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva, žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč 7. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena jako třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.