34 C 191/2022-34 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost, zaplatit jí částku 9 051,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také„ společnost“) uzavřela s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému úvěr na nákup zboží ve výši 16 583 Kč. Žalovaný úvěr čerpal dne [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 20 měsíčních splátkách ve výši 829 Kč splatných k 10. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední úhradu původní věřitel eviduje [datum], a proto původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 7 599,96 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši 333,30 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 118 Kč (0,1 % denně z částky splátky v prodlení). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou. 2. Usnesením nadepsaného soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] soud řízení ve smyslu § 159a odst.4 a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. částečně zastavil co do částky 7 933,26 Kč. 3. Předmětem řízení tak zůstala smluvní pokuta ve výši 1 118 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 7 599,96 Kč od [datum] do zaplacení. 4. Ze spisu nadepsaného soudu vedeného pod sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že v řízení vedeném se stejným účastníkem ([celé jméno žalovaného]) se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (původní věřitel) žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 9 076,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ke dni [datum] vyčerpal 17 687 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 20 měsíčních splátkách ve výši 829 Kč splatných k 10. dni, posléze k 17. dni v měsíci, počínaje zářím 2014. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto společnost úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Společnost pro byla oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 8 % z každé částky, s jejímž splácením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Výše smluvní pokuty, kterou společnost požadovala, byla 1 118 Kč. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši 7 599,96 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši 333,30 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 118 Kč, pojistného 25 Kč a ze zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. 5. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud rozhodl ve věci výrokem I. tak, že řízení se co do částky 1 118 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 118 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje, výrokem II. žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 489,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 155,96 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá, výrokem III. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 469 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 469 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem IV. žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Výrok I. a IV nabyl právní moci dne [datum] a výrok II. a III. dne [datum]. Z odůvodnění a ze soudní spisu vyplývá, že řízení bylo zastaveno co do částky 1 118 Kč představující smluvní pokutu. 6. Přestože tvrzení žalobkyně v posuzovaném případě se liší v datu uzavření smlouvy a poskytnuté částce, oproti tvrzením v žalobě ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] tak z listin založených v soudních spisech vyplývá, že se jedná o tentýž nárok z téže smlouvy. 7. V rámci usnesení zvedeného v bodu 2 opomněl soud rozhodnout i o zákonném úroku z prodlení, o kterém v původním řízení bylo taktéž rozhodnuto. V posuzovaném případě žalobkyně zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty nepožadovala. 8. Překážka věci pravomocně rozhodnuté patří k podmínkám řízení. Zjistí-li soud, že o věci již bylo v rozsahu závaznosti výroku rozsudku nebo usnesení ve věci samé pravomocně rozhodnuto, řízení bez dalšího zastaví (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). S ohledem na shora uvedené zjištění o tom, že o předmětné věci ve shora uvedeném řízení bylo rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] již rozhodnuto, konkrétně o zákonném úroku z prodlení výši 8,05 % p.a. z částky 7 599,96 Kč od [datum] do zaplacení, soud řízení v této části výrokem I. zastavil, neboť věc nemůže být v rozsahu citovaného rozhodnutí projednávána znovu (dle § 159a odst. 4 o. s. ř.). 9. Předmětem řízení tak zůstala smluvní pokuta ve výši 1 118 Kč. 10. Po skutkové stránce soud zjistil, že účastníci podepsali listinu označenou jako„ Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum]. Následně byla žalovanému poskytnuta částka 16 583 Kč na nákup vybraného zboží s tím, že žalovaný měl tuto částku vrátit žalobkyni spolu s úroky ve výši 22,68 % ročně a měsíčními poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky vždy do 10. dne v měsíci, počínaje [datum]. Žalovaný uhradil 14 218 Kč. Obsahem smlouvy není ujednání o smluvní pokutě. V Sazebníku pro úvěry platného od [datum] je uvedeno, že smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky je 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. 11. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“). Právní předchůdkyně žalobkyně se při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr omezila co do kontroly výše příjmů pouze na tvrzení žalovaného. Nezjišťovala výši příjmů žalovaného. Příjmy žalovaného nebyly žádným způsobem doloženy. 12. V daném případě žalovaný nedoložil v žádosti o úvěr výši svých měsíčních příjmů. Na základě takto kusých údajů nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), konkrétně jako plnění z neplatného právního úkonu (§ 2991 odst. 2 o. z.). 13. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty (1 118 Kč), když z důvodu neplatnosti celé smlouvy je rovněž smluvní pokuta stižena neplatností, a proto soud žalobu zamítl (výrok II.). 14. I za předpokladu, že by smlouva o úvěru byla platná, soud by žalobě nemohl vyhovět, neboť obsahem úvěrové smlouvy není ujednání o smluvní pokutě dle § 2048 o. z. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu musí být součástí spotřebitelské smlouvy samotné, tzn. listiny na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/11). Ujednání o smluvní pokutě bylo obsažené v Sazebníku, který nebyl podepsán smluvními stranami a nebyl součástí smlouvy samotné. Sazebník vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Jde o ujednání podřaditelné pod ustanovení § 1813 o. z., neboť jsou zakázaná ujednání v rozporu s požadavkem přiměřenosti zakládající významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a proto se s ohledem na § 1815 o. z. k němu nepřihlíží, nemá žádné právní důsledky. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad II.) se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný má tak vůči žalobkyni v obecné rovině nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný však v průběhu řízení zůstal zcela pasivní a žádné náklady mu tak vzniknout ani nemohly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.