34 C 264/2022-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že žalované umožnila využívat služeb jiných subjektů prostřednictvím telefonní stanice [číslo]. Protože žalovaná si prostřednictvím sítě žalobkyně služby objednala, byla okamžikem objednání zavázána uhradit cenu těchto služeb, přičemž k výběru této ceny je oprávněna výlučně žalobkyně. V tomto konkrétním případě se jednalo o poskytování služeb za období od [datum] do [datum]. Od [datum] byla žalovaná účastníkem telekomunikačních služeb [anonymizována dvě slova]. K tomu ji bylo dodána zařízení typu základní modem a set-top-box. V období od [datum] do [datum] byla žalované za služby spočívající v užívání těchto zařízení vyúčtována částka 2 914,80 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud za prokázané, že dne [datum] bylo na základě smlouvy žalované poskytnuto telefonní [číslo]. Z faktury [číslo] ze dne se podává, že za služby třetích stran bylo žalované vyúčtováno 198 Kč se splatností do [datum]. Žalované byly k využívání služeb [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] dány k užívání modem a set-top-box, za které byla žalovaná povinna platit měsíční splátku 145,74 Kč. Žalované byly vyúčtovány za období od [datum] do [datum] měsíční splátky za modem a set-top-box v celkové výši 2 914,80 Kč. 5. Po právní stránce soud věc soud věc posoudil následovně Mezi žalobkyní jako poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovanou jako zákazníkem byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky. Jestliže prostřednictvím sítě elektronických komunikací byly žalované poskytnuty služby třetích stran, je podle výše uvedeného ustanovení všeobecných podmínek žalovaná povinna uhradit cenu těchto služeb přímo žalobkyni. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení dlužné částky 198 Kč. Mezi účastníky byla dále uzavřena nájemní smlouva ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na jejichž základě se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalovaná jako nájemce byla povinna podle § 2271 odst. 1 o.z. platit nájemné v ujednané výši 145,74 Kč měsíčně. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila, a tím se ocitla v prodlení se zaplacením vyúčtovaných poskytnutých služeb třetích stran, a zaplacením dlužného nájemného. 6. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud, že žaloba je důvodná, a proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou pohledávku. 7. Žalovaná se dostala do prodlení dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur, vždy od tohoto dne má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena jako třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.