34 C 287/2022-110 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 5 345 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce ([anonymizována tři slova] následně [právnická osoba]) s žalovaným uzavřel dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 4 491 Kč a žalovaný se jí zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem 11,01 % p.a. Žalovaný povinnost úvěr splácet neplnil, a proto Banka úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Banka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný dluží na jistině částku 4 491 Kč, smluvním úroku 998 Kč, smluvním poplatku 854 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení 858 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků na základě důkazů založených ve spise. 4. Na základě listin předložených žalobkyní soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky výše 4 491 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 517 Kč, se splatností k 18. dni v měsíci, počínaje dnem [datum], přičemž součástí splátky byly náklady na pojištění ve výši 18 Kč. Sjednaná roční úroková sazba činila 11,1 %. Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Dne [datum] žalovaný z úvěrového účtu čerpal 4 491 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, původní věřitel ke dni [datum] úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 7 201 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení oznámení. Ke dni zesplatnění žalovaný dlužil na jistině 4 491 Kč na úroku z úvěru částku 998 Kč, na sankčním poplatku 800 Kč a poplatku za pojištění 54 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6, 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 5. Při právní kvalifikaci soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se jiné právní poměry (než týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. do [datum]), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 6. Podle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 501 odst. 1 obchodního zákoníku věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. 8. Podle ust. § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle odst. 2 citovaného ustanovení v pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. 9. Podle ust. § 503 odst. 1 obchodního zákoníku závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají. Podle odst. 2 citovaného ustanovení mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky. 10. Podle ust. § 504 obchodního zákoníku dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 11. Podle ust. § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 12. Podle ust. § 273 obchodního zákoníku část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 13. Podle ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 14. Podle ust. § 365 obchodního zákoníku dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 16. Podle ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. 17. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku. V této smlouvě a v obchodních podmínkách, které byly podle ust. §273 obchodního zákoníku a na základě ujednání stran její součástí, byly upraveny práva a povinnosti smluvních stran. Zatímco právní předchůdce žalobkyně své povinnosti splnil, a poskytl žalovanému částku 4 491 Kč, žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, a právní předchůdce žalobkyně využil svých práv daných mu smlouvou úvěr zesplatnil. Žalobkyně ve smyslu § 502 odst.1 obchodního zákoníku má nárok vedle jistiny úvěrového účtu i na smluvní úrok, jehož výše činí 11,1 %. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, dle něhož dlužník, který není podnikatelem, za porušení smluvní povinnosti odpovídá podle občanského zákoníku a v případě prodlení s plněním peněžitého dluhu je tak povinen platit úroky z prodlení ve výši podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve vztahu k § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, respektive ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacením. Žalovaný se dostal do prodlení s jistinou úvěru ode dne následujícího po zesplatnění úvěru. Předmětná pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a náklad