34 C 362/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinna platit podle zvláštního zákona. 2. Opatrovník žalovaného uvedl, že u dluhu nevěděl, neboť mu nebyla doručena upomínka. Již dva roky bydlí na jiné adrese. Dluh uhradí. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení nepožádala. Žalovaný se dostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný se dne [datum] přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek, který činí 135 Kč měsíčně, však včas a řádně nehradil, když žalobkyni nezaplatil platby za období říjen 2019, květen až srpen 2020, celkem v částce 675 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala dopisem ze dne [datum] adresovaného žalovanému na adresu vedenou v evidenci držitelů televizních přijímačů, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. 5. Žalovanému byla rozsudkem nadepsaného soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] prodloužena doba omezení svéprávnosti. Žalovaný není způsobilý jednat v právních věcech včetně uzavírání smluv, jejich změn a ukončení těchto smluv, s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, kde výše plnění nepřesahuje částku 6 000 Kč měsíčně. 6. Podle ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 7. Podle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 8. Podle ust. § 7 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Podle ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Podle ust. § 1970 odst.1 zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud se zabýval otázkou platnosti či neplatnosti právního jednání, a to s ohledem na omezení svéprávnosti žalovaného. Dle § 581 věta první zákona č. 89/2012 Sb. platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Dle rozsudku shora uvedeného je však žalovaný omezen ve v svéprávnosti tak, že není schopen majetkoprávních jednání s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, kde výše plnění nepřesahuje 6 000 měsíčně. Dle soudu hrazení televizního poplatku je věcí každodenního života, kdy žalovanému musí být jasné, i s ohledem na jeho omezení, že užití televizního přijímače je zpoplatněno. Žalovaný tak činil již od roku 2008. 12. Soud tedy dospěl k závěr, že žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil 675 Kč za období říjen 2019, květen až srpen 2020. Žalobkyni zároveň vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z ust. § 7 zákona č. 348/2005 Sb. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů žalobkyně ve výši 200 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který se týká přímo problematiky nákladů řízení uplatňovaných žalobkyní, soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů spočívajících v zastoupení žalobce advokátem (mimosmluvní odměny, režijního paušálu a náhrady DPH), protože tyto náklady nelze s ohledem na citovanou judikaturu považovat za náklady účelně vynaložené. V tomto směru tedy soud zohlednil požadavek setrvat u rozhodnutého plynoucí z ustanovení ust. § 13 nového občanského zákoníku, neboť nemá důvod se od závěrů Ústavního soudu odchýlit. Soud přiznal žalobkyni náklady, které by vynaložila, nebýt zastoupena advokátem, neboť podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Při určení výše této náhrady soud postupoval podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobkyni přiznaná částka 200 Kč tudíž představuje paušálně určenou náhradu hotových výdajů za sepis žaloby a výzvu. 15. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Důvodem hodného zvláštního zřetele pro aplikaci toho ustanovení soud nepovažuje tu skutečnost, že se žalobce o dluhu nedozvěděl. Pakliže žalovaný již dva roky bydlí na jiné adrese, bylo jeho povinností tuto novou adresu oznámit žalobkyni. Po žalobkyni nelze požadovat, aby si ještě zjišťovala, zda adresa uvedená při přihlášení do evidence držitelů televizního přijímače je či není aktuální. 16. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 17. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena jako třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.