36 C 101/2022-52 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 11. 2020 domáhala žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 zaplacení částky 10 590,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 7. 2018 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit, tedy každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu se úvěr splácel a znovu se tak obnovovala možnost čerpat úvěr do sjednané výše. Částka 10 000 Kč je tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč a dlužnými poplatky ve výši 590,89 Kč [právnická osoba] poté postoupila pohledávku na společnost [anonymizována dvě slova], která pohledávku postoupila na žalobkyni. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů od žalovaného, porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 6. 12. 2021 Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 8. 1. 2022 (doložka vyznačena až 24. 2. 2022). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o poskytování bankovních a jiných služeb ze dne 6. 9. 2016 soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným a banka se zavázala žalovanému coby svému klientovi poskytovat služby běžného účtu č. [bankovní účet], spořicího účtu, přímého bankovnictví a debetní karty. 5. Z návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 10. 7. 2018 soud zjistil, že tuto odeslal žalovaný původnímu věřiteli [právnická osoba] Banka se měla zavázat poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč ve formě povoleného debetu na účtu č. [bankovní účet], přičemž smluvní strany si ujednaly, že čerpání debetu (úvěru) je povoleno kdykoliv po dobu účinnosti smlouvy o úvěru. 6. Z akceptace návrhu ze dne 10. 7. 2018 soud zjistil, že jím banka akceptovala návrh žalovaného uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 10. 7. 2018. 7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018, vč. přílohy, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020, vč. přílohy a potvrzení úplaty ze dne 17. 6. 2020 soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy, vč. pohledávek za žalovaným uplatněných žalobou. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020, vč. přílohy soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy, vč. pohledávek za žalovaným uplatněných žalobou. 9. Z dvou oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 6. 2020, vč. podacího archu soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek z banky na [anonymizována tři slova] . 10. Ze čtyř oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 6. 2020, vč. podacího archu soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek ze [anonymizována dvě slova] na žalobkyni. 11. Z výpisu z osobního účtu„ [číslo] [anonymizováno]“ za období 13. 9. 2019 až 4. 4. 2020 soud zjistil, že obsahuje zřejmě historii účtu, na výpise však není uvedeno číslo účtu, o jehož historii se jedná. Počáteční zůstatek účtu je – 6 007,55 Kč, konečný zůstatek není uveden. Z výpisu není jasně zřejmé, jaké transakce jsou čerpáním úvěru, jaké jsou jeho splátkami. Částky uvedené jako zůstatek nedávají v některých případech bez dalšího logický smysl, když např. u transakcí ze dne 30. 9. 2019 a 7. 10. 2019 z účtu nevyplývá, proč se jednotlivé částky a poplatky promítají, resp. nepromítají do zůstatku. 12. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 8. 4. 2022 (č. l. 41-42) soud zjistil, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyla k osobě žalovaného nalezena negativní informace, přičemž žalovaný dostal nabídku na základě průměrných obratů na účtu ve výši 14 954 Kč, výdaje odhadla banka na základě historických dat z ČSÚ. Na základě uvedeného byl schválen povolený debet s limitem 10 000 Kč. 13. Z 3 předžalobních upomínek, vč. podacích archů soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu. 14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce provedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný v