36 C 216/2022-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 3. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 18 560 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28. 4. 2021 a 29. 4. 2021 spolu právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč. Úvěr měl být splacen do 28. 5. 2021. Žalobkyně požadovala po žalovaném rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 2 560 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že doklady o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 20. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 2 710 Kč představující smluvní pokutu ve výši 2 560 Kč a příslušenství (kapitalizovaný úrok) ve výši 150 Kč zpět. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř., a řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I. zastavil. 4. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že tato uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet]. Poskytnuté finanční prostředky s se žalovaný zavázal vrátit do 28. 5. 2021. 5. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 29. 4. 2021 soud zjistil, že se jedná v podstatě o dodatek smlouvy z 28. 4. 2021 a tato uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet]. Poskytnuté finanční prostředky s se žalovaný zavázal vrátit do 28. 5. 2021. 6. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] za den 27. 4. 2021 soud zjistil, že tento den byla na účet žalobkyně připsána částka 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného]. 7. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] za den 28. 4. 2021 soud zjistil, že tento den byla z účtu žalobkyně odeslána částka 13 000 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno [celé jméno žalovaného]. 8. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] za den 29. 4. 2021 soud zjistil, že tento den byla z účtu žalobkyně odeslána částka 13 000 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno [celé jméno žalovaného]. 9. Z obchodních podmínek [právnická osoba] soud zjistil, že podrobněji upravují právní vztahy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2022, vč. přílohy uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde není uvedena pohledávka za žalovaným. 11. Z upomínek ze dne 11. 6. 2021, 20. 6. 2021, 28. 6. 2021, 15. 11. 2021 a 15. 12. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] měla vyzvat žalovaného k úhradě dluhu; k žádné z upomínek nebyl přiložen doklad o odeslání žalovanému. 12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2021, vč. podacího archu soud zjistil, že jím bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. 13. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2022, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 18. 3. 2022. 14. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 28. 5. 2021. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu do 18. 3. 2021. 15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 25. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, kter