36 C 25/2022-15 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 10. 2021 domáhala zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží za nezaplacené televizní poplatky za měsíce 11/2018 až 12/2020. Úrok z prodlení požaduje žalobkyně kapitalizovaný, a to v zákonné výši vždy od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou až do dne podání žaloby, přičemž televizní poplatek je splatný vždy nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neuhradila na svůj dluh ničeho. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s. ř. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný je od února 2011 evidován jako poplatník televizního poplatku. Za měsíce 11/2018 až 12/2020 žalovaný nezaplatil žalobkyni předepsané poplatky ve výši 135 Kč/měsíc, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 8. 3. 2021. Žalovaný tak dluží žalobkyni za předmětné období částku ve výši 3 510 Kč (26 x 135 Kč). 6. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 6, § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná svou povinnost platit televizní poplatky, stanovenou uvedeným zákonem, v předmětném období nesplnila a tím se s plněním svého závazku dostala do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen„ OZ“) a je povinna platit z nezaplacené částky úrok z prodlení (§ 1970 OZ). Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud tak shledal žalobu zcela důvodnou a žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dle §1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. z náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění a žaloba). K výpočtu nákladů řízení podle §151 odst. 3 o. s. ř. soud přistoupil s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu (např. nález sp.zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, nález sp.zn. II.ÚS 1727/14 ze dne 30. září 2014 a nález sp.zn. I.ÚS 3705/14 ze dne 6.2.2015), když se v daném případě jedná o jednoduchou právní věc, ve které nelze očekávat uplatnění specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně a není tedy důvod, aby žalobkyně výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášela na soukromý subjekt, jímž je advokát, a pokud tak přesto učinila, není důvod pro uznání takto jí vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. V tomto řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo vyšší míru specializovaných znalostí a odůvodňovalo by tak aktivní zastupování žalobkyně advokátem; soud tak posoudil náklady na právní zastoupení žalobkyně jako neúčelně vynaložené a přiznal žalobci náklady jako nezastoupenému účastníkovi. K výpočtu nákladů řízení podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 9. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).