36 C 258/2022-57 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 6. 2021 u Okresního soudu v Litoměřicích domáhala zaplacení částky 15 099,78 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 10. 2013 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli o bankovních produktech a službách, jejíž součástí byly i ujednání o úvěru v podobě kontokorentu, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, načež banka dne 4. 2. 2019 vyčíslila dluh v podobě nepovoleného přečerpání účtu částkou 15 099,78 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 29. 10. 2013 soud zjistil, že tato měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným v zastoupení jeho zákonného zástupce označeného ve smlouvě pouze jako„ [jméno] [celé jméno žalovaného]“. Předmětem smlouvy bylo i) sjednání vedení běžného účtu (bez uvedení konkrétního čísla účtu, o nějž se jedná), ii) vedení spořicího účtu (bez uvedení konkrétního čísla účtu, o nějž se jedná), iii) sjednání kontokorentního úvěru [anonymizováno] povolením debetního zůstatku Běžného účtu do výše povoleného limitu. 4. Z platební historie soud zjistil, že se jedná o platební historii ke smlouvě [číslo]. Soud z listiny nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. 5. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] č. 2019 (č. l. 46) soud zjistil, že fakticky se jedná o výpis za období od 31. 1. 2019 do 4. 2. 2019 a že jsou zde žalovanému účtovány poplatky a úroky, jež jsou přičítány k jistině tak, že konečným zůstatkem je - 15 099,78 Kč. Další rozhodné skutečnosti soud z listiny nezjistil. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, vč. přílohy uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že je jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy, přičemž je zde uvedena pohledávka za žalovaným. 7. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, když po zvážení hlediska intertemporálního (§ 3028 odst. 1, 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen NOZ) aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 1 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni 20. 8. 2012, dále jen„ SOZ“), když smlouva o bankovních produktech a službách byla uzavřena dne 29. 10. 2013. 8. Podle ust. § 28 SOZ jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu. 9. Podle ust. § 39 SOZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle ust. § 451 odst. 1 SOZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v době, kdy došlo k uzavření smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 29. 10. 2013 byl žalovaný ještě nezletilý. Uzavření úvěrové smlouvy přitom není běžnou záležitostí, a proto zákonný zástupce žalovaného (který nadto ani není ve smlouvě řádně identifikován) k uzavření takové smlouvy potřeboval souhlas opatrovnického soudu. Žalobkyně takovou skutečnost netvrdila, když pouze tvrdila, že smlouva, na základě níž svůj nárok odvozuje, byla uzavřena dne 29. 10. 2013 Smlouva o bankovních produktech a službách ze dne 29. 10. 2013 je tedy minimálně v rozsahu ujednání o úvěru absolutně neplatná (§ 28, § 39 SOZ). Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani to, že žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 25. 7. 2022 uváděla, že při poskytnutí úvěru vycházela z údajů uvedených žalovaným v roce 2017, neboť co do základu, tedy že úvěr byl poskytnut dle smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 29. 10. 2013, svá tvrzení nezměnila. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.), kde obecně platí, že žalovaný by byl povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni. V projednávané věci však soud nemá za prokázané, komu vlastně bezdůvodné obohacení vzniklo (smlouva z roku 2013 byla totiž uzavřena zákonným zástupcem žalovaného) a jaká je jeho výše, když žalobkyně netvrdila, jak k výsledné částce 15 099,78 Kč dospěla, tedy zejména v jakých částkách a kdy došlo k čerpání úvěru, když navíc z provedeného dokazování jasně vyplývá, že žalobkyně do této částky zahrnula i různé poplatky a úroky, na které však v případě posouzení jejího nároku coby bezdůvodného obohacení nemá nárok. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). Pro úplnost soud uvádí, že byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, jelikož se však žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř., neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem. 12. Soud pro nadbytečnost neprováděl následující důkazy: všeobecné produktové podmínky; oznámení o otevření úvěrového účtu ze dne 5. 2. 2019; oznámení o postoupení pohledávky; základní produktové podmínky; oznámení o zesplatnění; úrazové pojištění – varianta dospěly; výzva k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021; sazebník poplatků; výpis z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021; poštovní podací arch č. l. 38; vysvětlení některých pojmů č. l. 40; formulář standardní informace o spotřebitelském úvěru; vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti; listina na č. l. 44; žádost o povolení debetního zůstatku č. l. 45 Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že není jeho povinností nahrazovat z důkazů zjištěnými skutečnosti povinnost tvrzení žalobkyně a provádět nadbytečné důkazy jen proto, aby nahradil povinnost tvrzení žalobkyně, když žalobkyně by tak zcela nepřípustně svoji povinnost řádně tvrdit přesouvala na soud, aby na základě provedeného dokazování dovodil, co žalobkyně požaduje. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.