36 C 30/2022-64 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 6. 2021 u Okresního soudu v Mostě domáhala zaplacení částky 34 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 14. 1. 2019 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 1 800 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Usnesením č. j. 46 C 245/2021-32 ze dne 3. 11. 2021 vyslovil Okresní soud v Mostě svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato byla dne 14. 1. 2019 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly poskytnuty žalované v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se částku 20 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 16 000 Kč (celkem tedy 36 000 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. 5. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, je zaměstnána u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 20 400 Kč, jiný příjem žalovaná neuvedla. Žalovaná dále uvedla, že nemá jiné úvěry/zápůjčky. Běžné měsíční výdaje žalované byla 6 500 Kč a dále osobní výdaje ve výši 4 000 Kč [právnická osoba] tak vyhodnotila, že použitelný příjem žalované je ve výši 9 900 Kč 6. Z pracovní smlouvy na č.l. 45 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou a [právnická osoba], kdy žalovaná coby zaměstnanec měla do zaměstnání nastoupit dne 23. 10. 2018, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s 3 měsíční zkušební dobou. Mzda byla sjednána ve výši 30 000 Kč hrubého/měsíc. Ze smlouvy byla předložena pouze první a poslední strana, zbytek smlouvy předložen nebyl. 7. Z printscreenu z mobilního bankovnictví na č. l. 46 (líc) soud zjistil, že žalované byla dne 5. 12. 2018 vyplacena zaměstnavatelem částka 20 379 Kč. 8. Z printscreenu z mobilního bankovnictví na č. l. 46 (rub) soud zjistil, že žalované byla dne 5. 12. 2018 vyplacena zaměstnavatelem částka 16 488 Kč. 9. Z výplatní pásky na č.l. 47 soud nezjistil ničeho, neboť tato byla zcela nečitelná. 10. Ze smlouvy o podnájmu na č. l. 47-48 soud zjistil, že jí uzavřela dne 27. 11. 2018 žalovaná a nájemce bytové jednotky nacházející se na adrese [adresa]. Ze smlouvy byla předložena pouze první a poslední strana, zbytek smlouvy předložen nebyl. Ze smlouvy není zřejmá výše nájemného. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou. 12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, vč. informací o zpracování údajů a podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni coby postupníka. 13. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2021, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to do 28. 5. 2021. 14. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 16 000 Kč (celkem tedy 36 000 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradil řádně a včas a dostala se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu. 15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 25. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, kt