36 C 37/2021-41 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 4. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 13 105 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 11. 2019 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se tyto finanční prostředky spolu s poplatkem 330 Kč za poskytnutí úvěru zavázal vrátit žalobkyni do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 2 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a když zkoumala zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalovaného. Později žalobkyně doplnila, že pokud jde o příjmovou stránku, zohlednila ve svých výpočtech čistý příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč. Pokud jde o výdajovou stránku, zohlednila žalobkyně ve svých výpočtech životní minimum ve výši 3 140 Kč na jednoho dospělého a 10 000 Kč měsíční výdaje domácnosti. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS, NRKI, CRIBIS, ISIR. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 25. 11. 2016 prostředky komunikace na dálku (žalovaný ji podepsal [příjmení] [číslo]). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr spolu s poplatkem 330 Kč za poskytnutí úvěru (celkem tedy 10 330 Kč) byl splatný do 25. 12. 2019. 4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o spotřebitelském úvěru. 5. Z kopie [číslo obč. průkazu] soud zjistil, že tento patřil žalovanému, byl vydán Magistrátem města Ústí nad Labem a jeho platnost byla do 23. 7. 2024. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 11. 2020, včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 30 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 9. 11. 2020. 7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne 25. 11. 2019 odeslala na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč pod [variabilní symbol]. 8. Z printscreenu z mobilního bankovnictví žalovaného soud zjistil, že byl pořízen k údajům k debetní kartě vydané k účtu č. [bankovní účet] ve vlastnictví žalovaného. 9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku 2 Kč. 10. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ žádost klienta“ soud zjistil, že žalovaný měl ve své žádosti o úvěr uvést příjem ve výši 25 000 Kč a výdaje domácnosti ve výši 10 000 Kč. Počet dětí měl žalovaný uvést nula. 11. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ ISIR“ soud zjistil, že žalobkyně měla provést dotaz do insolvenčního rejstříku na žalovaného dne 25. 11. 2019, a to s negativním výsledkem. 12. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ kontrola SOLUS“ soud zjistil, že žalobkyně měla provést dotaz do předmětného rejstříku na žalovaného dne 25. 11. 2019, a to s negativním výsledkem. 13. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ kontrola CRIBIS“ soud zjistil, že žalobkyně měla provést dotaz do předmětného rejstříku na žalovaného dne 25. 11. 2019, a to s negativním výsledkem. 14. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že v ní žalobkyně vedla údaje žalovaného, vč. detailů přidělených kontraktů. 15. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ prokázání odeslání SMS kódu“ soud zjistil, že žalobkyně měla dne 25. 11. 2019 odeslat žalovanému [příjmení] [číslo] k uzavření úvěrové smlouvy. 16. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně dne 25. 11. 2019 odeslala na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč pod [variabilní symbol]. 17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 23. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 27. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by provedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 28. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu u