36 C 37/2022-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 11. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 17 506 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3. 1. 2021 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 30 dnů, žalovaná však úvěr nesplatila řádně a včas a ke dni podání žaloby byla dlužná jistina úvěru ve výši 15 500 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že údaje o zkoumání úvěruschopnosti žalované nemá k dispozici. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podáním ze dne 10. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 856 Kč na smluvní pokutě a částky 150 Kč na kapitalizovaném úroku zpět, soud proto postupoval podle ust. § 96 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.). 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 3. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž finanční prostředky měly být žalované poskytnuty bezhotovostně č. [bankovní účet]. Žalovaná se částku 8 000 Kč měla zavázat vrátit do 30 dnů. 5. Z dodatku smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 5. 1. 2021 uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, přičemž finanční prostředky měly být žalované poskytnuty bezhotovostně č. [bankovní účet]. Žalovaná se částku 8 000 Kč měla zavázat vrátit do 30 dnů. 6. Z potvrzení o platbě ze dne 2. 1. 2021 soud zjistil, že dne 2. 1. 2021 na účet společnosti [právnická osoba] připsána platba 0,01 Kč od žalované z účtu č. [bankovní účet]. 7. Z potvrzení o platbě ze dne 5. 1. 2021 a 4. 1. 2021 soud zjistil, že ve dnech uvedeného data společnost [právnická osoba] odeslala na účet žalované č. [bankovní účet] dvakrát částku 8 000 Kč, celkem tedy 16 000 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2021, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2021 soud zjistil, že jím žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni coby postupníka. 10. Z upomínky ze dne ze dne ze dne 14. 7. 2021, vč. podacího archu soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to do 30. 7. 2021; výzva byla žalované odeslána dne 15. 7. 2021. 11. Z upomínky ze dne ze dne 17. 2. 2021 soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobkyně měla vyzvat žalovanou k úhradě dluhu; doklad o odeslání připojen nebyl. 12. Z upomínky ze dne 26. 2. 2021 soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobkyně měla vyzvat žalovanou k úhradě dluhu; doklad o odeslání připojen nebyl. 13. Z upomínky ze dne 6. 3. 2021 soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobkyně měla vyzvat žalovanou k úhradě dluhu; doklad o odeslání připojen nebyl. 14. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 10. 2021, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. 15. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 30 dnů od poskytnutí. Žalovaná však svůj dluh nehradil řádně a včas a dostala se tak se splacením do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu. 16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 26. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 27. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěru