36 C 382/2022-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 7. 2021 domáhala zaplacení částky 1 881 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží za nezaplacené televizní poplatky za měsíce 07/2020 až 02/2022. Úrok z prodlení požaduje žalobkyně kapitalizovaný, a to v zákonné výši vždy od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou až do dne podání žaloby, přičemž televizní poplatek je splatný vždy nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalobkyně dále požadovala 63 Kč coby náklady spojené s uplatněním pohledávky; tyto vyplývají z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 22. 4. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně neuhradila na svůj dluh ničeho. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná je od března 2007 evidována jako poplatník televizního poplatku. Za měsíce 07/2020 až 02/2022 žalovaná nezaplatila žalobkyni předepsané poplatky ve výši 135 Kč/měsíc, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 28. 3. 2022. Žalovaná tak dluží žalobkyni za předmětné období částku ve výši 1 881 Kč (126 Kč + 13 x 135 Kč). 6. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 6, § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná svou povinnost platit televizní poplatky, stanovenou uvedeným zákonem, v předmětném období nesplnila a tím se s plněním svého závazku dostala do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen„ OZ“) a je povinna platit z nezaplacené částky úrok z prodlení (§ 1970 OZ). Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud tak shledal žalobu zcela důvodnou a žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 563 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dle §1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. z náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon (výzva k plnění a žaloba) a z náhrady hotových výdajů ve výši 63 Kč za jeden úkon - výzva k plnění (žalobkyni by náležela paušální náhrada ve výši 100 Kč, žalobkyně však požadovala nižší částku s odůvodněním reálně vynaložených nákladů). K výpočtu nákladů řízení podle §151 odst. 3 o. s. ř. soud přistoupil s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu (např. nález sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, nález sp. zn. II. ÚS 1727/14 ze dne 30. září 2014 a nález sp. zn. I. ÚS 3705/14 ze dne 6. 2. 2015), když se v daném případě jedná o jednoduchou právní věc, ve které nelze očekávat uplatnění specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně a není tedy důvod, aby žalobkyně výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášela na soukromý subjekt, jímž je advokát, a pokud tak přesto učinila, není důvod pro uznání takto jí vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. V tomto řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo vyšší míru specializovaných znalostí a odůvodňovalo by tak aktivní zastupování žalobkyně advokátem; soud tak posoudil náklady na právní zastoupení žalobkyně jako neúčelně vynaložené a přiznal žalobci náklady jako nezastoupenému účastníkovi. K výpočtu nákladů řízení podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 9. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).