36 C 75/2021-71 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 2. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 40 781 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 11. 2018 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 6 966 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 11. 2018 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč; finanční prostředky měly být žalovanému poskytnuty bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se částku 25 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 30 728 Kč (celkem tedy 55 728 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 2 322 Kč. Jako svoji adresu žalovaný označil„ [ulice a číslo], [obec]“. 4. Z karty zákazníka ze dne 28. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaný v ní uvedl, že je rozvedený, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, jeho zdrojem příjmu je starobní důchod ve výši 13 500 Kč a dále částka 2 000 Kč coby ostatní příjem; měsíční výdaje žalovaného jsou v celkové výši 10 399 Kč. Jako svoji adresu žalovaný označil„ [ulice a číslo], [obec]“. 5. Z výzvy k úhradě spotřebitelského úvěru ze dne 26. 2. 2020, vč. podacího archu na č.l. 32 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to přípisem na adresu„ [ulice a číslo], [obec]“. 6. Z oznámení o zesplatnění ze dne 9. 4. 2020, vč. podacího archu na č.l. 38 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to přípisem na adresu„ [ulice a číslo], [obec]“. 7. Z přípisu ze dne 29. 11. 2018 soud zjistil, že jeho předmětem je splátkový kalendář úvěru žalovaného. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020, vč. podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 12. 2020, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 4. 1. 2021, a to přípisem na adresu„ [ulice a číslo], [obec]“. 11. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně dne 29. 11. 2018 zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 25 000 Kč. 12. Ze tří oznámení o došlé platbě ze dne 26. 11. 2018 soud zjistil, že žalovanému v září 2018 byla žalovanému na starobním důchodu vyplacena částka 8 663 Kč, v říjnu 2019 částka 13 407 Kč a v listopadu 2018 částka 13 535 Kč. V těchto měsících byl žalovanému rovněž vyplacen příspěvek na péči ve výši 880 Kč/měsíc a příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč/měsíc. 13. Z výpisu z insolvenčního rejstříku žalovaného soud zjistil, že u Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo s žalovaným pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vedeno insolvenční řízení, kdy žalovanému bylo dne 9. 5. 2018 přiznáno osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek. 14. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 30 728 Kč (celkem tedy 55 728 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 2 322 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu, a to do 4. 1. 2021. 15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 25. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce provedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl