36 C 91/2022-108 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 2. 2020 u Obvodního soud pro Prahu 1 domáhala zaplacení částky 14 324,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 7. 2016 mezi [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], a. s , [IČO] a žalovaným, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaná částka 14 324,70 Kč se přitom skládá z dlužné jistiny úvěru (tj. ze samotných čerpaných finančních prostředků) ve výši 10 032,70 Kč a z částky 4 292 Kč představující dlužné poplatky a pojištění. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že tuto právní předchůdce posoudil na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, kdy se zabýval zejména zjištěním disponibilní částky žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 12. 2021 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně příslušnému. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 2. 2022, doložka vyznačena dne 10. 2. 2022. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 10. 2019, vč. přílohy a potvrzení uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde je uvedena pohledávka za žalovaným. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 10. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy na žalobkyni. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 1. 2020, včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 9. 2. 2020. 7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 15. 7. 2016 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše. Žalovaný se zavázal finanční prostředky bance vrátit a zaplatit úroky. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a její součástí byla mimo jiné tzv. Dispozice. 8. Z dispozice ke smlouvě [číslo] ze dne 15. 7. 2016 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl upraven úvěrový rámec, kdy smluvní strany sjednaly úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč s tím, že úvěr bude hrazen inkasem z účtu [bankovní účet]. 9. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 15. 7. 2016 soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal o revolvingový úvěr. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, má učňovské vzdělání, je svobodný, pracovní smlouvu má dobu určitou od 1. 4. 2016 do 31. 12. 2016, a to jako dělník/řemeslník u [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] ([právnická osoba]) s. r. o. s průměrným čistým měsíčním příjmem 14 000 Kč. 10. Z vyjádření banky ze dne 15. 3. 2022 (č.l. 48) soud zjistil, že banka (původní věřitel) úvěruschopnost žalovaného ověřila tak, že zkontrolovala informace v dostupných interních a externích rejstřících, porovnala příjmy a výdaje žalovaného a vypočetla disponibilní částku. 11. Z dokumentu na č. l. 49 soud ničeho nezjistil, není zřejmé, co má být obsahem dané listiny a k prokázání jakého tvrzení žalobkyně má sloužit. 12. Z platební historie č. l. 53 – 57 soud zjistil, že úvěrový rámec na základě smlouvy o revolvingovém úvěru byl žalovanému poskytován bankou v období od 15. 7. 2016 do ukončení smlouvy dne 30. 9. 2018, přičemž poslední přijatá platba byla dne 20. 3. 2018. Soud dále zjistil, že se jedná zřejmě o souhrnný soupis čerpání úvěru, splátek a účtovaných poplatků, který je však sám o sobě nepřehledný, částečně cizojazyčný a nelze z něj proto učinit další skutková zjištění týkající se čerpání a splácení úvěru. 13. Z výpisu z kreditní karty za období od 15. 7. 2016 do 31. 8. 2018 soud zjistil, že v žalobkyní výslovně vymezeném období od 7. 2. 2017 do 23. 3. 2018 byla na úvěr čerpána částka v celkové výši 10 032,70 Kč, a to formou plateb za zboží a služby u obchodníků a třetích stran. V období od 7. 2. 2017 do 23. 3. 2018 žalovaný na splátkách úvěru uhradil celkem 14 616, 94 Kč (942,70 Kč + 3 008 Kč + 4 532,98 Kč + 433,15 Kč + 455,48 Kč + 544,67 Kč + 543,76 Kč + 536,62 Kč + 3 000 Kč + 619,58 Kč). Soud dále zjistil, že v období od 15. 7. 2016 do 31. 1. 2017 žalovaný čerpal (opět formou plateb za zboží a služby u obchodníků a třetích stran) finanční prostředky v celkové výši 6 113,46 Kč, na splátkách úvěru pak v tomto období uhradil celkem 2 690,96 Kč Celkem tedy za období od 15. 7. 2016 do 31. 8. 2018 žalovaný vyčerpal finanční prostředky ve výši 16 146,16 Kč a žalobkyni (resp. jejímu právnímu předchůdci) zpět uhradil částku v celkové výši 17 307,90 Kč. 14. Z rozhodnutí o zesplatnění ze dne 1. 10. 2018, vč. podacího archu na č.l. 80 soud zjistil, že jím [právnická osoba] z důvodu porušování smluvních podmínek oznámila žalovanému zesplatnění pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy [číslo] vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky do 15. 10. 2018. 15. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu dne 15. 7. 2016 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v období od 15. 7. 2016 do 31. 8. 2018 finanční prostředky v celkové výši 16 146,16 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s obchodním úrokem a poplatky splácet. Žalovaný na svůj dluh v období od 15. 7. 2016 do 31. 8. 2018 uhradil celkem 17 307,90 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný v žádosti o úvěr ke svým poměrům žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, má učňovské vzdělání, je svobodný, pracovní smlouvu má dobu určitou od 1. 4. 2016 do 31. 12. 2016, a to jako dělník/řemeslník u [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] ([právnická osoba]) s. r. o. s průměrným čistým měsíčním příjmem 14 000 Kč; údaje nebyly dále nijak doloženy. 16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“). 17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 23. Ust. § 9 odst. 1 ZSÚ je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele p