70 C 127/2021-50 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 9. 2020 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 57 201 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 4. 2016 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Předpokládaná výše měsíční splátky byla ve výši 1 9530 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, když zkoumala zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalované. Později žalobkyně doplnila, že pokud jde o příjmovou stránku, zohlednila ve svých výpočtech jednak čistý příjem žalované ve výši 13 000 Kč. Pokud jde o výdajovou stránku, zohlednila žalobkyně ve svých výpočtech životní minimum ve výši 2 400 Kč na jednoho dospělého a výdaje na bydlení ve výši 5 897 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalované v databázích SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o m úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 18. 4. 2016 prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 968 Kč Součástí smlouvy jsou i údaje o žalované, a to že bydlí v podnájmu, je svobodná, má střední vzdělání, je zaměstnána u [anonymizována čtyři slova] s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 000 Kč. 4. Z úvěrových podmínek žalobkyně soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy. 5. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 22. 9. 2016, vč. podacího archu soud zjistil, že jí mělo dojít k zesplatnění celého zbytku úvěru žalované ve výši 63 989,85 Kč a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 5. 2017 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do sedmi dnů. 7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná čerpala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, a to převodem na účet. Na svůj dluh žalovaná neuhradila ničeho. 8. Z potvrzení o provedené tuzemské platbě ze dne 28. 8. 2020 soud zjistil, že dne 20. 4. 2016 žalobkyně zaslala a účet č. [bankovní účet] částku ve výši 50 000 Kč. 9. Z dokumentu dohledání informací o činnosti klienta soud zjistil průběh uzavírání úvěrové smlouvy prostředky dálkové komunikace. 10. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalované v měsíci březnu 2016 bylo odmítnuto pět žádostí na poskytnutí úvěru. 11. Z potvrzení o lustraci v databázi SOLUS ze dne 28. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná provedl lustraci žalované v předmětné databázi a nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti. 12. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že tento má [číslo] jeho držitelem byla žalovaná. 13. Z kopie průkazu zdravotního pojištění soud zjistil, že tento má [číslo] jeho držitelem byla žalovaná. 14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“). 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 21. Ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Evropského soudního dvora a ve shodě s ním dospívá k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. 23. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložila výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje uvedené žalovanou samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 9 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem. 24. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 50 000 Kč (tj. čerpaná částka úvěru ve výši 50 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 0 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 704,10 Kč od 7. 10 2016 do 31. 8. 2020 a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 25. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.). 26. Žalobkyně byla v řízení úspěšná (při zohlednění jistiny i veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) z 21,62 %, žalovaná byla úspěšná z 60,81 %. V řízení tedy byla převážně úspěšná žalovaná, která by proto měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.