70 C 226/2021-46 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 1. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 23 096 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 2. 2015 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] (na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč; zápůjčka měla být splacena nejpozději do 15. 4. 2016, avšak žalovaná na svůj dluh uhradil toliko 5 708,78 Kč) a dne 24. 11. 2014 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] (na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 11 000 Kč; zápůjčka měla být splacena nejpozději do 18. 1. 2016, avšak žalovaná na svůj dluh uhradil toliko 5 031,22 Kč). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost [právnická osoba] v obou případech zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] vč. smluvních podmínek soud zjistil, že tato byla dne 20. 2. 2015 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se částku 8 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 6 688 Kč (celkem tedy 14 688 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 245 Kč (poslední splátka měla být ve výši pouze 233 Kč). 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] vč. smluvních podmínek soud zjistil, že tato byla dne 24. 11. 2014 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se částku 11 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 8 148 Kč (celkem tedy 19 148 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 320 Kč (poslední splátka měla být ve výši pouze 268 Kč). 5. Ze zákaznické karty ze dne 24. 11. 2014 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že důvodem čerpání zápůjčky jsou neočekávané výdaje; ke svým poměrům uvedla, že bydlí v nájmu, je v domácnosti (MD) s čistým měsíčním příjmem ve výši 7 600 Kč; další příjem v domácnosti byl ve výši 12 230 Kč. Běžné měsíční výdaje žalované jsou 16 213 Kč, z toho splátky zápůjček/výživného ve výši 968 Kč. Žalovaná uvedla, že údaje v žádosti dokládá občanským průkazem, nájemní smlouvou a„ jinými“ dokumenty. 6. Ze zákaznické karty ze dne 20. 2. 2015 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že důvodem čerpání zápůjčky jsou neočekávané výdaje; ke svým poměrům uvedla, že bydlí v nájmu, je v domácnosti (MD) s čistým měsíčním příjmem ve výši 7 600 Kč; její další příjem byl ve výši 1 500 Kč a 9 500 Kč. Běžné měsíční výdaje žalované jsou 14 527 Kč, z toho splátky zápůjček/výživného ve výši 1 280 Kč. Žalovaná uvedla, že údaje v žádosti dokládá občanským průkazem, nájemní smlouvou a„ jinými“ dokumenty. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že jsou zde uvedeny obě pohledávky za žalovanou. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017, vč. podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávek ze smlouv o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 9. 2019, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to nejpozději do 17. 9. 2019. 10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“). 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 17. Ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Evropského soudního dvora a ve shodě s ním dospívá k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet. 18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. 19. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložil v žádosti o půjčku, resp. zápůjčku výši svých tvrzených příjmů a výdajů, což platí pro obě smlouvy o půjčce. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. Zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku. Nadto, žalovaná v obou případech jako důvod zápůjčky uvedla neočekávané výdaje, a to v rozmezí pouhých tří měsíců; uvedené naznačuje, že pravidelné výdaje žalované byly dlouhodobě vyšší než její příjmy, právní předchůdce žalobkyně se však těmito okolnostmi podrobněji nezabýval. V tomto směru má soud rovněž za to, že cílem takového zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni (resp. jejímu právnímu předchůdci) povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. S ohledem na vše shora uvedené posoudil soud smlouvu o zápůjčce jako neplatnou § 9 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). 20. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 29