70 C 27/2021-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 6. 10. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení 1 950 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl dne 2. 9. 2019 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů na ošetření a pobyt mu žalobkyně vystavila dne 2. 9. 2019 daňový doklad [číslo] na částku 1 950 Kč se splatností dne 2. 10. 2019. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 2. 9. 2019, přes upomínku jej však neuhradil. 3. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud pak vyzval žalovaného podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, a proto soud předpokládal, že nemá vůči takovému postupu námitky. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně dne 2. 9. 2019 vystavila žalovanému fakturu [číslo] na částku 1 950 Kč za pobyt a ošetření v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo]. Konkrétně žalobkyně předmětnou fakturou vyúčtovala cenu za poskytnutou zdravotní péči ve výši 441 Kč, biochemii ve výši 250 Kč, 2 x alkotest v celkové výši 160 Kč, zdravotnický materiál ve výši 19 Kč, náklady na ubytování ve výši 900 Kč, pití ve výši 30 Kč a mycí a desinfekční prostředky ve výši 150 Kč. Faktura byla splatná dne 2. 10. 2019. Žalovaný dne 2. 9. 2019 podepsal písemné uznání dluhu, kterým uznal do důvodu a výše svůj dluh v celkové výši 1 950 Kč vůči žalobkyni. Jakožto důvod dluhu bylo uvedeno provedené vyšetření, ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [ulice a číslo], [obec a číslo], dne 2. 9. 2019. Žalovaný se zavázal dluh uhradit do 30 dnů od podpisu uznání dluhu. Dne 23. 6. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. 6. Po právní stránce soud dospěl k následujícímu závěru. Dle § 89e odst. 1 věty první před středníkem zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, platí, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Žalovaný dluh za ošetření a pobyt v záchytné stanici písemně uznal co do důvodu i výše, proto se má dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Soud proto vychází z předloženého uznání dluhu. Dluh byl splatný dle § 1958 o. z. na výzvu žalobkyně, tj. ve lhůtě stanovené žalobkyní ve vystavené faktuře, a sice dne 2. 10. 2019, což odpovídá též závazku žalovaného uhradit dluh do 30 dnů v rámci uznání dluhu. Od následujícího dne (tedy od 3. 10. 2019) je žalovaný v prodlení a je proto povinen hradit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb; výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. K 1. 7. 2019 byla výše repo sazby stanovená na 2 %, což zvýšeno o 8 procentních bodů činí 10 % jakožto výši úroku z prodlení žalovaného s placením žalobkyní uplatněné pohledávky. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni (k rukám jejího zástupce), jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v rozhodném znění (dále jen„ a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý z tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních částek náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.