70 C 45/2022-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 336 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 10. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy byl žalované na jí uvedený bankovní účet vyplacen úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s úroky v souhrnné částce 37 500 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 10. 2019. Žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácela řádně a včas, pročež žalobkyně přistoupila s odkazem na smluvní ujednání k zesplatnění úvěru ke dni 22. 5. 2020. Žalobní pohledávka představuje nárok na zaplacení smluvních pokut z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy a z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy za období od 23. 5. 2020 do 19. 11. 2021. Žalobkyně podotkla, že k zaplacení dlužné úvěrové jistiny, smluvních úroků a úroků z prodlení došlo dne 19. 11. 2021, a sice jejich vymožením v exekučním řízení, v jehož počátku stál jako exekuční titul pravomocný elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2021, [číslo jednací] – 7. 2. Okresní soud v Ústí nad Labem v nyní posuzované věci vydal dne 1. 2. 2022 elektronický platební rozkaz [číslo jednací], jímž žalované uložil (výrok I.), aby žalobkyni zaplatila částku 14 336 Kč, nebo aby podala proti elektronickému platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení odpor, dále pak (výrok II.), aby, podá-li odpor, se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu vyjádřila podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a konečně (výrok III.) aby žalobkyni zaplatila na náhradě nákladů řízení 7 031,50 Kč do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu. Žalovaná podala proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu včas odpor, v němž se rovněž vyjádřila podle § 114b o. s. ř. k žalobě. Ve svém vyjádření uvedla, že svůj dluh vůči žalobkyni již zaplatila, resp. byl vůči ní vymožen v exekučním řízení. Žalovaná také pro případ, že soud shledá žalobu důvodnou, požádala o stanovení lhůty k plnění ve formě splátkového kalendáře. 3. Soud ve věci nařídil jednání, které provedl dne 5. 4. 2022. Jednání se žalobkyně nezúčastnila, když soudu dne 4. 4. 2022 doručila v 22: 28:05 hodin do datové schránky písemnou omluvu z jednání, v níž sdělila, že souhlasí s rozhodnutím ve věci v její nepřítomnosti. Ve své omluvě z jednání žalobkyně rovněž uvedla, že smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 26 306 Kč byla v částce 6 208 Kč, jež odpovídá výměře smluvní pokuty z předmětné částky za období od 23. 5. 2020 do 13. 1. 2021, přiznána pravomocným elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2021, [číslo jednací]. Soud proto jednal ve věci samé za nepřítomnosti žalobkyně, v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná pak při jednání toliko zopakovala, že měla za to, že její dluh vůči žalobkyni byl v plném rozsahu vymožen v proběhnuvším exekučním řízení; rovněž dodala, že pro případ shledání důvodnosti žaloby navrhuje, aby soud stanovil plnění ve splátkách. 4. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním. 5. Obsahem Smlouvy ze dne 10. 9. 2019 je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr s úvěrovým ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s úroky v souhrnné částce 37 500 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že poslední splátka byla splatná dne 20. 10. 2021. Pro případ, že žalovaná nesplatí dohodnutou měsíční splátku řádně a včas, zaplatí smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Povinnost zaplatit splátku úvěru, a v případě zesplatnění celý úvěr, byla rovněž utvrzena smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z dlužné splátky, respektive zůstatku úvěru. Dále se žalovaná zavázala hradit účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). 6. Žalovaná sdělila žalobkyni před poskytnutím úvěru, že její příjmy představuje mzda/plat/důchod ve výši 12 300 Kč měsíčně a její výdaje dosahují výše 13 500 Kč měsíčně (vyplněný formulář čestného prohlášení„ Výdaje a příjmy spotřebitele“ ze dne 10. 9. 2019). Žalovaná dále sdělila žalobkyni, že má peněžité závazky vůči věřiteli„ Provident“ ve výši 4 000 Kč měsíčně, zbývá doplatit 52 000 Kč, a ve výši 1 500 Kč měsíčně, zbývá doplatit 24 000 Kč, a konečně vůči věřiteli„ [příjmení] [jméno]“ ve výši 1 450 Kč měsíčně, zbývá doplatit 40 000 Kč (vyplněný formulář čestného prohlášení„ Závazky“ ze dne 10. 9. 2019). 7. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. EPR [číslo] žalobkyně proti žalované uplatnila nárok z téže smlouvy na zaplacení částky 26 306 Kč odpovídající v částce 21 806 Kč dluhu na jistině z předmětné úvěrové smlouvy po zesplatnění, a dále v částce 4 500 Kč dluhu na jednotlivých prodlévajících splátkách splatných ještě před zesplatněním. Vedle toho požadovala žalobkyně v uvedeném soudním řízení úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 21 806 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 806 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení. O takto uplatněných nárocích bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Ústí nad Labem dne 27. 4. 2021, [číslo jednací], tak, že výrokem I. tohoto rozhodnutí bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni všechny výše uplatněné částky. Předmětný elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne 18. 5. 2021. Nárok na zaplacení smluvní pokuty plynoucí z předmětné Smlouvy však v uvedeném soudním řízení žalobkyní uplatněn nebyl. 8. Z ostatních soudem provedených důkazů soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění. 9. Soud předně zkoumal, zda žalobkyně při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud konstatuje, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nikterak netvrdila, že by před poskytnutím úvěru (uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru) posuzovala úvěruschopnost žalované postupem vyhovujícím § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“ ¨). Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání ve věci samé náležité poučení ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. o její povinnosti tvrdit, že před uzavřením předmětné Smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, jak konkrétně tento proces realizovala (jaké informace si opatřila a jakým způsobem tak učinila), a také případně poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy o povinnosti žalobkyně označit a navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení a o následcích neunesení důkazního břemene. Absencí na jednání se však žalobkyně o dobrodiní takového poučení připravila. 10. Po právní stránce soud věd posoudil následovně. 11. Titul žalobou uplatněného nároku na zaplacení peněžitého plnění spatřovala žalobkyně v právu na zaplacení smluvní pokuty. 12. Podle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“),„ (u) jednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ 13. Smluvní pokuta má akcesorickou povahu a nemůže vzniknout bez existence zajišťovaného (hlavního) závazku (nemůže bez něj existovat). Nevznikl-li platně závazek hlavní pro absolutní neplatnost smlouvy, nemůže dojít k porušení povinnosti ze smlouvy a nemohou ani nastat sankční důsledky takto sjednané smluvní pokuty (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4272/2009). Soud si tedy nejprve musel posoudit jako otázku předběžnou, zda byla Smlouva (o spotřebitelském úvěru) mezi účastníky řízení platně uzavřena. 14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru„ (p) oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.“ Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru„ (p) oskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 15. Jak naznačeno výše v odst. 9 odůvodnění tohoto rozsudku, zamýšlel soud při jednání ve věci samé žalobkyni poučit podle § 118a odst.